Neopustila jsem svůj domov pro lepší život, ale abych vydělala peníze a podpořila své dcery. Teď jsou dospělé, ale jejich otec se rozhodl žít pro sebe.
V 65 letech jsme s manželem přišli k bolestnému zjištění, že nás naše děti už nepotřebují. Všechny tři si vzaly, co chtěly, a jednoduše nechaly své rodiče za sebou. Naše dcera ani nezvedá telefon, když volám. Bude tu pro nás někdo ve stáří? Vdala jsem se ve 22 letech.
Přestože máma požaduje finanční podporu, odmítá mi pomoci s mým nadcházejícím dítětem. Proč nikdy nežádá mého bratra o nic?
Nejde jen o nekonečné domácí práce nebo úkoly, které přinášejí málo radosti. Jde také o nedostatek ocenění, povzbuzení a vděčnosti. Manžel Sáry jí nikdy nepoděkoval.
– Minulý týden měl můj syn třetí narozeniny. Můj bývalý manžel si na to ani nevzpomněl, na rozdíl od jeho matky. Řekla jsem jí, že může přijít, co je na tom špatného? Přinesla peníze, hračku a nějaké sladkosti jako dárky. Šli jsme se projít do parku a pak zpátky domů. A pak se to všechno pokazilo! – stěžovala si 32letá Jana. – Co se stalo? –
Byli jsme spolu téměř 16 let. Máme krásnou dceru. Naše rodina není bohatá, ale máme dost na základní potřeby a nějaké malé radosti. Od svatby žijeme v dvoupokojovém bytě, který jsem zdědila po svém milovaném dědečkovi. Nikdy jsem si nestěžovala a vše mi vyhovovalo, ale Jan je úplně jiný člověk. Vždycky chtěl
Vždy jsem si představovala, že založím rodinu po svatbě, ale život měl jiné plány. Naše dítě přišlo dříve, než jsme čekali, a právě když jsem ho nejvíc potřebovala, odešel. Teď je zpátky a žádá o další šanci. Jsem rozpolcená mezi srdcem a rozumem.
Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš táta téměř vždy stál na jeho straně. Zvláště pokud šlo o hádky. Škola pro mě byla trochu útočištěm; nebyli tam rodiče, kteří by zasahovali, a moji přátelé mi rozuměli. Často kritizovali Jakuba za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval kvůli mým zájmům a volbám.
Srdcervoucí zjištění, že muž, kterému jste věnovala polovinu svého života, byl nevěrný, je nepopsatelné. Nedávno jsem musela čelit něčemu, co bych nepřála ani svému nejhoršímu nepříteli. Zjistila jsem, že
Jsem nesmírně hrdá na svou dceru a považuji ji za výjimečnou osobu. Vychovala jsem ji sama poté, co nás její otec opustil, když byla ještě miminko. Bylo to těžké období, ale zvládly jsme to. Nyní mě finančně podporuje, ale má jednu podmínku: nesmím to říct jejímu manželovi.
Přestěhování na venkov má své výhody, ale také přináší výzvy. Mnoho lidí se rozhoduje pro změnu kvůli finančním důvodům, jako je levnější bydlení a možnost jednoduššího života. Ne všechny příběhy však končí šťastně.
Od dětství jsem věřila, že láska je nejdůležitější věcí ve vztahu a vše ostatní je druhořadé. Vzala jsem si svého manžela poměrně brzy, ještě během studia na vysoké škole. Můj manžel, Jan, byl mým spolužákem. Nepocházel z bohaté rodiny, ale já už měla svůj vlastní byt, který jsem zdědila po babičce. Svého manžela jsem hluboce milovala a nic jiného pro mě nebylo důležité.
