Soboty v naší rodině jsou věnovány tomu, aby děti trávily čas se svou babičkou. Tato rutina trvá už přes rok. I po narození našeho druhého dítěte projevovala moje tchyně jen malý zájem o svá vnoučata. Navštěvovala nás jednou měsíčně, přinesla dárky, strávila s nimi hodinu nebo dvě a pak odešla. Přirozeně, moje dcery ji sotva poznávaly. Moje nejstarší dcera, když
Moje tchyně se potýká s problémy od chvíle, kdy můj tchán zemřel. Nikdy v životě nepracovala, protože ji zcela podporoval. Nyní očekává, že se o ni postaráme my.
Jsem svobodná matka vychovávající dva syny. Žijeme v malém dvoupokojovém bytě. Je nesmírně náročné uživit sebe a své dvě děti. Moji rodiče nám trochu pomáhají, ale stále to nestačí.
„Bylo to naše druhé manželství. Moje první manželství bylo katastrofou, a to její také. Byli jsme spolu více než pět let. Jak jsem si nyní uvědomil, ona potřebovala muže a já se snažil vyrovnat se s těžce poškozeným sebevědomím po prvním rozvodu. Upřímně, myslel jsem si, že mám štěstí, ale brzy jsem si uvědomil, že to tak vůbec není…“
„Můj bývalý manžel se spolčuje s mou matkou. Teď chce, abych Emu dala jemu. Ema může být velmi tvrdohlavá a moje matka věří, že potřebuje svého otce. Chová se kolem něj úplně jinak, ale nemohu s tím souhlasit,“ sdílí 34letá Jana. Jana žije se svou dcerou a matkou v malém městě, zatímco
Můj manžel a já jsme ji nikdy z ničeho nevinili. Ale ona se neustále cítila jako přítěž. Bála se opustit svůj pokoj, aby si vzala něco k jídlu. Nepohodlí mé tchyně rostlo každým dnem.
Když jsem vyrůstal, vždy jsem snil o klidném zahradním útočišti. Když jsem si konečně koupil vlastní dům, ten sen se stal skutečností. Ale jak moje rodina rostla, rostl i jejich zájem o můj kousek ráje, který se proměnil v komunitní prostor, který jsem nikdy nezamýšlel.
Mám dceru, která brzy oslaví své druhé narozeniny, a společně jsme se naučily zvládat život jako tým. Vím, že v České republice je mnoho svobodných matek, ale chtěla bych se podělit o svůj příběh.
„Mami, jsem dospělý! Musím se rozhodovat sám!“ řekl Jakub, rozvalený na gauči a sledující televizi. „Neříkám, že jsi malý kluk! Ale…“
Rozhodla se oslavit své 60. narozeniny velkolepou párty — na střeše elegantní restaurace v centru města, s živou hudbou a DJem. Pozvala přátele, bývalé kolegy a rodinu. Ale večer neskončil tak, jak doufala.
Jsme manželé už dvacet let a moje žena mě stále dokáže překvapit. Zdědila jmění, ale odmítá peníze investovat. Věří v přinášení radosti lidem, a proto plánuje otevřít kočičí kavárnu. Nikdy jsem se nesetkal s její tetou Lindou, která jí zanechala dědictví. Linda, sestra mé tchyně, opustila město hned po střední škole. Zamilovala se, odešla z vysoké školy a nechala své přátele za sebou.
V životě jsem čelila mnoha výzvám, ale nic mě nepřipravilo na zradu od dvou lidí, které jsem milovala nejvíce. Když se na to teď ohlížím, uvědomuji si, že jsem v tom také hrála svou roli, ale vše, co jsem chtěla, bylo štěstí pro sebe.
