Úmyslně jsem tuto návštěvu odkládala, protože po 10 letech manželství vím, že setkání s mou tchyní nikdy nekončí dobře. Faktem je, že moje tchyně, Alena, má způsob, jak z každého setkání udělat výzvu.
Náš děda je pětasedmdesátiletý a vždy byl pilířem naší rodiny. Hluboce jsme ho respektovali a řídili se jeho radami. Děda a babička byli manželé více než padesát let, vychovali dvě děti, čtyři vnoučata a dvě pravnoučata. Jsme velká, soudržná rodina. Všechno se ale změnilo, když babička zemřela a děda se oženil se sousedkou. Teď s námi odmítá komunikovat, dokonce i se svými milovanými vnoučaty a pravnoučaty.
Moje dcera má 27 let. Můj syn má 31 let. Miluji své děti nade vše na světě a vždy jsem se snažila zajistit, aby měly jídlo, oblečení a vše, co potřebovaly. Spolu s manželem jsme jim poskytli dobré vzdělání a snažili se je vychovat jako poctivé lidi. Nikdy jsme na ně nekřičeli, nenutili je studovat ani je netrestali. Myslela jsem si
Nikdo mě nechápe. Nedávno jsem vyhodila syna a nastěhovala se k jeho ženě. Moje rodina si myslí, že jsem se zbláznila. Nelituji svého rozhodnutí. Jedinou hořkou částí je uvědomění, že jsem se mu nedokázala postavit dříve. Můj zesnulý manžel byl pohledný muž: vysoký, tmavovlasý, se širokými rameny, hnědýma očima a teplou pletí. Jeho hlas byl hluboký a sametový.
Nikdy jsem vůči nikomu nechovala zášť, snad kromě mé bývalé tchyně. Chovala se ke mně strašně. Setkala jsem se s jinými nepříjemnými osobnostmi, ale paní Nováková je skutečně jedinečná. I teď, když na ni pomyslím, cítím se nesvá, i když jsem s ní už roky neměla žádný kontakt. Tady je, jak to všechno probíhalo.
Rozumím tomu. Matka mého manžela také žila na Moravě. Blížily se její 60. narozeniny, a tak jsme se rozhodli ji navštívit. Můj manžel jí zavolal z vlaku.
Nejsem vyčerpaná, ale chci si užívat života. Jsem nadšená, že mám konečně volný čas pro sebe, ale moje dcera má jiné plány.
Když jsme vyrůstali, naše matka se více zajímala o životy cizích lidí než o své vlastní děti. Moje sestra a já jsme se musely od útlého věku učit vše samy.
Vždy jsem se snažila poskytnout své dceři vše, co potřebovala. Moje malá firma zažila své vzestupy a pády. Když moje dcera Eliška oslavila 15. narozeniny, musela jsem učinit několik těžkých rozhodnutí.
Nejprve bych měla zmínit, že pocházím z malého města. Nemám ráda městský život. Čistý vzduch, spousta čerstvého ovoce a zeleniny, život vlastním tempem a obyčejní lidé – to je to, co na životě v malém městě miluji nejvíce. Když bylo mému synovi 8 let, jeho otec nás opustil. Mimochodem, odešel za ženou z města. Řekl, že
Život může být plný nečekaných zvratů. Co se včera zdálo nepředstavitelné, se najednou stává realitou, a my se musíme vyrovnat s novými emocemi a rozhodnutími. Můj jediný syn, pro kterého bych udělala cokoliv, mi dal ultimátum: „Budu se ženit a ty, mami, to musíš přijmout.“ Skutečnost, že tato žena je o osm let starší a má tři děti
Můj syn se rozvedl se svou první manželkou před pěti lety. Podvedl ji, když byly jejich děti jen několik měsíců staré. Zatímco moje bývalá snacha trávila dny a noci péčí o děti, Jan si budoval nový život. Ale v určitém okamžiku mu jeho tajemná mladá milenka dala ultimátum: buď se rozvede, nebo ho opustí. A tak se stalo.
