„Dcera Dychtivá po Dědictví, Nyní Odcizená od Matky“
– Snažili jsme se být pevní. Nedali jsme jí všechno, co chtěla, hned. Ale nemohu říct, že jsme ji špatně zacházeli; nebyla na tom hůř než ostatní.
– Snažili jsme se být pevní. Nedali jsme jí všechno, co chtěla, hned. Ale nemohu říct, že jsme ji špatně zacházeli; nebyla na tom hůř než ostatní.
Mohu trávit čas se svým vnukem, ale nechci ho hlídat 24/7. Nechci být sama s Jakubem. Vina leží na manželce mého syna.
Toto není typický příběh nevěry, kde se muži obvykle snaží své aféry skrývat. Někdy vám život přinese nečekané a bolestivé rány. Tady je můj příběh.
„Už tři roky žijeme pod jednou střechou s paní Novákovou. Kromě mé tchyně je tu můj manžel, náš tříletý syn a já. Nemůžeme si dovolit odstěhovat se. Můj manžel nevydělává dost na pokrytí všech našich výdajů. I kdybych si našla práci, můj plat jako učitelky na částečný úvazek by moc nepomohl. Takže žijeme spolu a snažíme se z toho vytěžit maximum, ale…“
Nebylo by jednodušší mu prostě říct, aby se ztratil, a zmizet? Ale jak to udělat, když jste s ním úplně svázaná? Jednoho brzkého rána jsem se rozhodla, které změnilo všechno.
Nikdy jsem si nepředstavovala, že by mě někdo mohl tak zklamat. Snažila jsem se pochopit situaci a důvody, které za tím stály, ale ne všechno lze vysvětlit. Od dětství ke mně měla moje dcera vždy blízko, ale tento incident změnil všechno.
Nikdy neudržoval kontakt se svým synem. Veškerá pomoc, kterou poskytl, byla vynucená. Chyběl mu jakýkoli otcovský instinkt. Nedávno jsem se znovu vdala. Ale věci nabraly nečekaný směr.
Pokud se moje děti odmítnou o mě postarat, prodám vše, co vlastním, abych si mohla dovolit soukromý domov pro seniory. To je naučí lekci! Můj manžel a já jsme žili pro naši rodinu, ale teď je čas myslet na sebe.
Je mi šedesát let a poslední tři roky jsem bez práce. Můj manžel zemřel, když naší dceři, Emě, bylo pouhých osm let. Od té doby jsem ji vychovávala sama. Teď je dospělá a sotva se mnou mluví. Jako dítě byla Ema vždy laskavá a dobře vychovaná, vynikala ve škole a pomáhala doma. Ale věci se změnily a letos na jaře jsem nebyla pozvána na její narozeniny.
Babička odmítá hlídat vlastní vnoučata a nepomáhá své rodině. Mezitím nemá problém pracovat jako chůva a starat se o cizí děti. Zdá se, že aby babička hlídala vlastní vnoučata, musela by být placena na hodinu. Moje matka strávila celý život prací v jeslích, kde získala bohaté zkušenosti. I po odchodu do důchodu
I když to znamená spáchat skutečně odporný čin a riskovat roky přátelství. Jedna otázka zůstává: stálo to za to?
„Vzali jsme se před rokem. Michal pracoval v otcově firmě, rychle se osvědčil a brzy se stal otcovou pravou rukou. Aby vychoval důstojného nástupce, rozhodl se nás otec seznámit s nadějí, že se nakonec vezmeme,“ vypráví Emilie. „Michal se zdál být dokonalý—čestný, inteligentní a především okouzlující a starostlivý. Chodili jsme spolu tři měsíce, než mě požádal o ruku…“