Nejvíce frustrující je, že Radek opravdu nechápe, proč jsem ho opustila. V jeho mysli nám poskytl vše, co naše dcera a já potřebujeme pro pohodlný život. Jeho máma vždy říkala, že bych měla být vděčná, že mi dovolil žít v jeho domě. Nikdy nesouhlasila s tím, abychom si pronajali byt. Dokonce navrhla, abychom
Jmenuji se Natálie a chci se podělit o svůj příběh. Jsem čerstvě v důchodu, teprve šest měsíců v této nové etapě svého života. Mám dospělé děti, manžela a psa. Na život si moc nestěžuji; žiji skromně, ale pohodlně. Ráda čtu, maluji a sleduji klasické filmy. Přesto všechno zoufale toužím po rozvodu. Narodila jsem se a vyrostla v malém městě a vzala si svou lásku ze střední školy.
Dlouho jsem neměla odvahu odjet za prací do zahraničí. Byl to nápad mé tchyně. Byli jsme v těžké situaci, tak jsem se rozhodla jet. Pracuji v Itálii už 16 let. S Radkem jsme se vzali, když jsme byli velmi mladí—bylo mi teprve 19 let. Právě jsem dokončila zdravotnickou školu. Moji rodiče samozřejmě chtěli, abych pokračovala ve studiu, ale
Návštěvy u rodičů Tomáše na venkově se staly rutinou pro mladou rodinu. Trávit víkendy o samotě nepřicházelo v úvahu. Tomáš dal jasně najevo, že on a Alice mají povinnost pomáhat jeho rodičům s farmou. Alice to zpočátku nevadilo, myslela si, že fyzická práce je prospěšná a čerstvý vzduch nikomu neublíží. Ale věci se změnily, když zjistila rozdíl v tom, jak jeho matka zachází s nimi ve srovnání s jeho sestrou, Zuzanou.
Vychovávat Jakuba a Emu sama bylo náročné, i když jsem dostávala výživné od svého bývalého manžela. Je to slušný muž, ale někdy bylo výživné to jediné, co nás udrželo nad vodou. Život je nepředvídatelný.
Jsme manželé 4 roky a máme malého syna. Dlouho jsme žili s manželovou matkou. Nedávno jsme se odstěhovali, protože společné bydlení se stalo nesnesitelným. Po 4 roky jsme se neustále hádali kvůli její povaze, protože každý měsíc našla důvod k hádce. Například, když jsem nevěnovala pozornost
Můj bratr David je o pět let starší než já. Přesto je těžké ho nazvat zralejším a samostatnějším člověkem. Zatímco já jsem po střední škole šla rovnou na vysokou, přestěhovala se do jiného města a stala se plně soběstačnou, David dál žil z našich rodičů… — píše Anna. Nejenže David
Jsem ráda, že Petrova bývalá manželka, Jana, žije v jiném kraji. Z nějakého důvodu stále cítím žárlivost vůči Petrovi a necítím se v její přítomnosti pohodlně. Je mi už 35 let, ale ve vlastním domě se chovám jako desetileté dítě. Ten den musela přivést svou dceru k nám. Nevěděla jsem, co říct nebo jak se chovat.
Po svatbě jsme se s Adamem rozhodli, že si nejprve pronajmeme byt. Více než pět let jsme pečlivě šetřili na vlastní bydlení. Ty roky jsem strávila představami o našem prvním domově – prostorném dvoupokojovém bytě s velkou kuchyní, útulným obývacím pokojem, ložnicí a světlou koupelnou. Dětský sen! Sen, který se nikdy nesplní… protože Adam se rozhodl koupit dvě garsonky, z nichž jedna je pro jeho matku. A já se to dozvěděla jako poslední.
Co může být horšího než ztratit rodinu ve středním věku? Nedokážu ani vyjádřit tu bolest, ale přesně tohle je moje situace. Nejsem ještě stará, je mi jen 53 let, ale můj manžel mě už nevidí jako ženu. A co je horší, našel si někoho jiného. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to stane, ale potřebuji pomoc.
Jakub a já jsme spolu téměř 16 let. Máme krásnou dceru. Naše rodina není bohatá, ale máme dost na základní potřeby a nějaké malé radosti. Od naší svatby žijeme v dvoupokojovém bytě, který jsem zdědila po svém milovaném dědečkovi. Nikdy jsem si nestěžovala a byla jsem se vším spokojená, ale Jakub je úplně jiný člověk. Vždycky chtěl
Odjela jsem pracovat do Itálie, když můj starší syn dokončil školu. Ondřejovi bylo 18 a Adamovi 15. Tehdy nebylo v našem malém městě co dělat. Všichni nakonec opustili své partnery a malé děti, aby jeli do zahraničí vydělat nějaké peníze. Od té doby uplynulo třináct let. Ondřej se oženil a mladá rodina se přestěhovala do bytu jeho manželky, ale já jsem jim dala
