Můj telefon je na pokraji výbuchu z neustálých hovorů od mámy a tchyně. Každý rozhovor se točí kolem stejného tématu: “Odpusť mu, ty hloupá, žena by měla být moudřejší, neznič rodinu.” Když se teď ohlédnu zpět, uvědomuji si, že nebylo co ničit, protože nikdy neexistovala skutečná rodina. Vdala jsem se před více než rokem. Láska mě oslepila.
Nikdy se mi nelíbilo, že moje dcera od mladého věku chtěla provdat se za podnikatele. Nezáleželo jí na tom, jaký bude jako člověk. Nejpodstatnější bylo, aby jí mohl zajistit bohatství a peníze, aby nemusela žít v chudobě, říká Viktorie. Samozřejmě, v mnoha ohledech to byla chyba jejího otce, který vzal vše z domova.
Před dvěma lety jsem si vzala Honzu, rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě Honza nepřekvapil nečekanou zprávou. “Zuzka se k nám brzy nastěhuje. Dostal se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…”
Teprve nedávno jsem si uvědomil, jak líná se moje manželka stala. Užívá si mateřskou dovolenou, zatímco já jsem vyčerpaný z toho, že všechno zvládám sám, a tak jsem se rozhodl ji poslat zpět do práce.
Vdala jsem se, když mi bylo 25 let. Byli jsme šíleně zamilovaní a myslela jsem si, že je to láska na celý život. Rok po naší svatbě se nám narodil syn. Život byl jako pohádka. Tak to zůstalo několik let, ale pak pohádka skončila. Můj manžel mi začal lhát a pak mě podvádět. Dlouho jsem to snášela, protože jsem nechtěla
Moje dcera a já už spolu nemáme žádný kontakt. A nevidím to jako tragédii. Člověk musí čelit důsledkům svých činů, že? Zvláště jako dospělý.
Je těžké se teď neztratit ve starých fotografiích. Tady je výlet do Českého ráje, tady je oslava narozenin mé maminky a tady je můj manžel na svatbě své sestry.
Naše sousedka, Růžena, hostí během léta mnoho hostů, a její dům není příliš velký. Většina hostů přijíždí s dětmi, protože hlavní atrakcí je nedaleká pláž.
Kdykoliv má někdo z jeho příbuzných problém, jen můj manžel ho může vyřešit. Všichni v jeho rodině vědí, že můj manžel jim přijde na pomoc, což nám nezanechává žádný čas pro nás.
Když můj manžel navrhl, abychom se přestěhovali k jeho matce do jejího třípokojového domu, nabídla jsem mu, aby se přestěhoval ke mně. Bylo to malé, ale zvládli bychom to. Netušila jsem, že návštěva u jeho matky odhalí šokující pravdu.
Při každé příležitosti mi připomínají, kolik pro mě udělali a jak tvrdě pracovali, aby mě vychovali. A já jsem jen nevděčné dítě! Jen já znám pravdu.
Starý venkovský dům se jim nelíbil. Ale my jsme ho milovali, a tak Pavel požádal, aby nám místo peněz dali dům. Jeho budoucí tchán souhlasil, ale
