„Sliboval, že nám pronajme nový byt, ale nakonec se jen nastěhoval ke mně“
Karel bydlel v malém garsonce. Sliboval mi, že na vlastní náklady pronajme dvoupokojový byt, abychom měli dostatek prostoru pro všechny. Ale pak se věci nečekaně změnily.
Karel bydlel v malém garsonce. Sliboval mi, že na vlastní náklady pronajme dvoupokojový byt, abychom měli dostatek prostoru pro všechny. Ale pak se věci nečekaně změnily.
Mám kamarádku jménem Alena. Je jí 40 let. Vždy říkala, že starší lidé by měli být respektováni. Neustále kritizovala ty, kteří si stěžovali na své starší příbuzné, nazývajíc je krutými. „Co starší lidé potřebují? Udělat jim ovesnou kaši, naservírovat ji, usmát se – to je vše!“ Ale osud ji potrestal za její slova. Jednoho dne jsem požádala Alenu, aby se postarala o svého dědečka.
Táta mě měl co nejdříve, aby si udržel mámu. Ale jejich manželství se rozpadlo po pouhých 3 letech. Stále nevím, jestli to bylo kvůli mně.
Naďa měla mladší bratry-dvojčata, kteří dostávali všechno – od rodičovské lásky a pozornosti až po nejlepší dárky a pochoutky. S jejich příchodem se její život dramaticky změnil.
Než mi bylo 19 let, žila jsem v odlehlém, zapomenutém koutě země, kde jediný autobus, který jezdil jednou týdně, byl nakonec zrušen. Tvrdě jsem se naučila, že rodinné vazby mohou být přetrženy tím nejbolestivějším způsobem.
Je zajímavé, jak se moje máma a sestra rozhodly řešit své problémy na můj účet. Máma nechce zmenšit svůj byt na dva menší, Gianna odmítá spolknout svou hrdost a vyřešit věci s mámou, a já mám pochopit a vystěhovat se ze svého domova s manželem, aby tam mohla bydlet Gianna. Mám mladší
Pokud se o mě nezačnou starat, prodám všechno, co vlastním, abych si mohla dovolit soukromý domov důchodců. To je naučí lekci! Můj manžel a já jsme žili pro naši rodinu, ale teď je čas myslet na sebe.
Rezervovali jsme stůl v restauraci, abychom oslavili s našimi rodiči, ale neplánujeme pozvat nikoho dalšího. I když jsou moji rodiče už dlouho rozvedení, nepozvu je.
Nemohl jsem tomu uvěřit a myslel jsem si, že je to krutý vtip. Vždy jsem věřil, že máme silnou, soudržnou rodinu. Myslel jsem si, že nás otec zradil. Ale pak jsem objevil skutečný důvod jeho odchodu.
Nejvíce překvapující bylo, že ne všichni naši přátelé a rodina nás po sdílení tohoto příběhu podpořili, asi polovina z nich. Proto vám o tom chci povědět.
S manželem jsme se odstěhovali daleko od našich rodičů. Přišli jsme do stejného města na vysokou školu z různých částí země. Zůstali jsme tam. A kvůli jedné události jsem konečně pochopila, proč lidé říkají, že vzdálenost je lepší.
Naďa a Karel jsou manželé už tři desetiletí, ale Naďa ho nikdy skutečně nemilovala. Vstoupila do manželství bez velkého přemýšlení, věřila, že nakonec najde někoho, koho bude milovat, a pak Karla opustí. Život však měl jiné plány a ona nikdy toho zvláštního někoho nepotkala. Nyní přemýšlí o letech tichého utrpení a volbách, které ji sem dovedly.