Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš táta téměř vždy stál na jeho straně. Zejména táta. Škola byla trochu úlevou: žádní rodiče kolem a ostatní děti mě chápaly a často kritizovaly Jirku za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval kvůli mému vzhledu.
V naší rodině je hlavním zdrojem smutku odchod mého otce. I když ho máma už roky neviděla, stále to na ní vrhá stín.
Byla to tátova vina? Maminčina křehká záda, viditelná skrz její noční košili, a tátovo lesklé nové auto byly nejživější vzpomínky z dětství Sabiny. Maminčina neustálá přítomnost na pohovce v obývacím pokoji byla známkou její prohlubující se deprese, ale Sabina to pochopila až mnohem později. V malém městě 90. let nikdo nemluvil o duševním zdraví.
Je o čtyři roky mladší než já, takže naši rodiče vždycky dávali přednost jemu. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: alespoň tam jsem nemusela soutěžit o pozornost.
Vždy jsem věděla, že se nemohu rovnat jeho kulinářským dovednostem, i když se snažím zlepšovat své schopnosti. Někdy mi Petr pomáhá a učí mě některé své triky. Ale stále mám pocit, že zaostávám.
Teď ode mě rodina očekává omluvu, ale necítím se provinile. Nedávno se mi podařilo splatit studentské půjčky po letech tvrdé práce. Pět let jsem obětovala všechno.
Čekala mě životní lekce… Když přemýšlím o své minulosti, ptám se sama sebe, zda jsem byla dobrá matka nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce. Naše dcera, nejstarší, už byla s námi. Tvrdě jsem pracovala, ale nikdy
Moje dcera dorazila kolem páté hodiny odpoledne a nebyla sama. Před ní se do mého bytu vřítil kočárek s mou vnučkou. V tu chvíli jsem dokončovala svůj make-up a přemýšlela
Ačkoli jsem nedávno oslavila 63. narozeniny, cítím se lépe než před 20 lety. To je to, co znamená převzít kontrolu nad svým životem a jíst zdravě. Doporučuji všem, aby o tom uvažovali, protože na zdravý životní styl je vždy čas. Ale můj příběh je o něčem jiném. Chci se podělit o incident, který se stal mezi mnou a mým synem, Karlem.
Až do svých padesáti let jsem neměla tušení, jaký může být život pro jiné lidi, v jiné zemi, s odlišnými pohledy na život. Vyrůstala jsem v malém městě, kde mi nikdo neřekl o možnostech, které existují, a místo toho jsem byla krmena různými mýty o odpovědnosti a povinnostech. Tady je můj příběh uvědomění a lítosti.
Karel chtěl víc než cokoli jiného koupit vlastní dům, a rozhodli jsme se, že společně na něj ušetříme mnohem rychleji, protože jsme oba měli práci. Ale jeho extrémní šetrnost nás rozdělila.
Po dvanácti letech manželství mě šokující odhalení obrátilo život naruby. Můj manžel, František, sloužil před více než deseti lety v námořnictvu. Během své služby měl krátký románek s místní dívkou. Myslela jsem si, že o něm vím všechno, ale tato zpráva mě přiměla zpochybnit celý náš vztah.