Včera jsme seděli na lavičce v parku s naším sousedem, Jiřím, který se nám se slzami v očích svěřil se svými starostmi. Vyjádřil smutek a touhu přestěhovat se do domova důchodců dobrovolně, a to vše kvůli krutým slovům své dcery. Jiří, vdovec, vychovával svou dceru Zuzanu sám a přes veškerou snahu se z ní stala docela rozmazlená a náročná.
Po souhlasu, že se naše tchyně, Lenka, nastěhuje do našeho bytu, aby jsme jí pomohli v těžké době, jsem brzy zjistila, že má jiné plány. Přestože to byl náš prostor, Lenka začala vnucovat svá pravidla, zapomínajíc na to, čí jméno je na nájemní smlouvě. Co začalo jako gesto dobré vůle, se brzy proměnilo v každodenní boj o kontrolu.
Byt jsme koupili já a moje manželka. Původně jsem měl k manželovi své dcery pozitivní vztah, ale nyní se můj názor radikálně změnil.
Naše dcera se ani neobjevila na významné narozeninové oslavě svého otce. Píši to, přemožena frustrací po další hádce s naší dcerou. Už to nemohu vydržet a potřebuji se o to s někým podělit. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: „Co jste čekali? Vaše dcera je teď vdaná; má svou vlastní rodinu.“ Je to její manžel, náš nemilovaný zeť Michal, kdo na ni tlačí se svými názory.
Lenka není zlá stará paní a já se považuji za soucitnou a pochopitelnou osobu. Ale péče o ni se stává čím dál těžší. Ve 94 letech Lenka před dvěma lety utrpěla pád, který měl za následek kompresní zlomeninu páteře. Po měsících ležení v posteli začala opět chodit, ale výzvy spojené s péčí o ni jsou pro mě stále náročnější. Toto je můj příběh o boji a složitých emocích, které přináší péče o staršího milovaného člověka.
Nejednalo se o obyčejného muže, ale o skutečnou zvláštnost. Když si Vivie vzpomněla na to, co udělal její bývalý manžel Hynek, znechuceně se zachmuřila… Vždycky byl tak milý na začátku jejich vztahu, laskavý a zdvořilý.
Toto je dojemný příběh událostí, které vedly k mé hluboké samotě, jak se blížím k sedmdesátým narozeninám. Chci sdílet svůj příběh s dalšími matkami, abych je uchránila před stejnými chybami, které jsem udělala. Je to těžké přiznat, ale nakonec jsem si uvědomila, že odcizení mého syna, Lukáše, je z velké části moje vina. Když jsem si uvědomila, že jsem v slepé uličce, bylo už pozdě. Můj vztah s manželem, Arturem, byl vždy bouřlivý a bohužel to ovlivnilo i můj vztah s Lukášem.
Lea mě obviňuje, že jsem důvodem, proč ji její manžel opustil. Nejde o to, že by ji opustil kvůli mně. Podle Lei, kdybych je nechala na pokoji, mohli by spokojeně žít. Jistě, byli by šťastní, ale já bych musela pokračovat v pronájmu bytu, zatímco Lea a její manžel by v něm žili.
Miluji svou práci tak, jak ji miluji, odpočet do konce mateřské dovolené začal ve chvíli, kdy jsem se s ní rozloučila, plná touhy vrátit se k povinnostem, ale bez představy, jak se postarat o naši malou poklad, Jasmínu. Doufala jsem, že nástup do školky odložíme až na tři a půl roku, což mě a mého manžela, Michala, přimělo zvážit možnost najmout chůvu. Drahá možnost, ale pak přišel nečekaný návrh od mé tchyně, Heleny.
Nora má tři syny, kteří se všichni úspěšně oženili. Před deseti lety jsem se provdala za jejího nejstaršího, Gabriela. Od té doby se náš vztah s tchyní zdál jen zhoršovat, což vyvrcholilo katastrofální večeří.
Říkala jsem si, „To není nic vážného! Jakub měl tolik přítelkyň a žádná z nich tu nezůstala dlouho! Takže není důvod k vzrušení nebo obavám!“ Ale tentokrát to bylo jinak.
Po rozsáhlé renovaci naší chaty u jezera, včetně úpravy zahrady a přeměny na rekreační ráj, se stala víkendovým útočištěm naší rodiny. Avšak zmínka o tom sousedovi změnila vše, co vedlo k neočekávaným napětím a nevítané přítomnosti.
