Po tři roky jsme bloudili v kruzích, vybírali jsme oblast činnosti a zkoušeli vše, co nás napadlo. Nakonec jsme se usadili na produktové řadě pro seniory, ale náš podnik vzal nečekaný obrat.
Tvrdí, že nechce nikomu vnucovat svou pomoc, přesto všem vypráví, jak moc pomáhá. Pracovala jsem až do poslední chvíle, takže jsem šla rovnou z kanceláře do porodnice.
Po letech, kdy jsem sama vychovávala děti, protože nás můj manžel opustil, ačkoli jsme se nikdy oficiálně nerozvedli, nyní čelím nové a neočekávané výzvě. Mladší muž, který vstoupil do mého života, má zájem o romantický vztah se mnou.
Naše setkání byla zpočátku nevinná, omezená na přestávky na kávu během pracovní doby. Ale jednoho dne mě oslovil, když jsem byla sama, a během našeho rozhovoru vyšla najevo šokující pravda.
Život v malém městě znamená, že soukromí téměř neexistuje. Cestou domů z místního trhu můžete pozdravit desítky známých tváří. Připravte se na to, že vás na ulici poplácá po zádech cizinec, který se ukáže být vzdáleným příbuzným. Je to místo, kde každý zná vaše záležitosti a tajemství se těžko udržují. Někteří si na to zvyknou, ale pro jiné, jako je Lenka, to představuje zdroj hluboké osobní bolesti.
Každé narozeniny a svátky jsme tradičně slavili u našich rodičů doma. Maminka se starala o veškeré vaření a dokonce balila zbytky jídla pro Kláru a Michala, aby si je odnesli domů. Letos se však věci vyvíjely jinak.
„Myslela jsem, že si dělá legraci, dokud mi nezavolala, že pronajala svůj dům,“ vypráví Eliška. „A teď? Stěhuje se k tobě?“
Uprostřed očekávání našeho prvního dítěte mi moje žena přiznala svou lásku k jinému muži a rozhodla se odejít, přičemž odmítla vzít s sebou naše nenarozené dítě. Toto odhalení zničilo naše plány a zanechalo mě, abych se s budoucností vypořádal sám.
Poté, co se moje děti odstěhovaly, aby si založily vlastní rodiny, jsem si myslela, že jsem se s novou situací vyrovnala dobře. Nedávné události mi však ukázaly krutou realitu mé situace.
Bydlím jen kousek od svého kamaráda, tak jsem se rozhodl neohlášeně zastavit. Šárka, jeho žena, mě u dveří přivítala s povzdechem: „Václav je v kuchyni.“ Tam jsem ho našel, jak pečlivě myje hory nádobí.
Byli jsme dynamický tým v kanceláři. Moji pozornost zvláště přitahoval Tomáš, který pracoval na sousedním oddělení. Bylo mu tehdy pětatřicet let. Všiml si mě také a začal projevovat zájem. Nicméně cesta, která následovala, mě naučila cennou lekci o lásce a rozhodování.
Jan a já jsme spolu téměř sedm let, potkali jsme se během studií na vysoké škole, když jsme bydleli ve stejné koleji. Jan vždy vozil domů spousty krabic a sklenic s jídlem. Jeho matka, Věra, byla vynikající kuchařka a vždy se postarala, aby byl dobře nakrmen. Když se Jan rozhodl, že si mě chce vzít, zapojil do plánování svatby i svou matku.
