Minulý týden oslavila moje dcera Tereza druhé narozeniny. Na rozdíl od jejího otce Pavla, který si tento významný den úplně zapomněl, si ho pamatovala jeho matka, Alena, a chtěla přijít na návštěvu. Řekla jsem jí, že může přijít; co by se mohlo stát? Přinesla peníze, hračku a nějaké sladkosti. Šli jsme na procházku do parku a pak zpět k mému domu. To byl moment, kdy se věci začaly komplikovat, postěžovala si třicetiletá Jana.