Nikdy nezapomenu na ten den, kdy se v mém životě objevil Tomáš, můj nevlastní bratr, a všechno se obrátilo vzhůru nohama. Po smrti rodičů jsem zůstala sama a musela jsem bojovat nejen s bolestí, ale i s nespravedlností, která mě připravila o domov. Tahle zpověď je o tom, jak jsem hledala sílu postavit se pravdě a najít sama sebe.
Můj bratr a já jsme zdědili dům po naší babičce. Před svou smrtí sepsala závěť a po pohřbu nás právník informoval o našem společném vlastnictví třípokojového domu.
Jan je o dva roky starší než já. Vyrůstali jsme spolu, ale nikdy jsme si nebyli zvlášť blízcí. Neustále jsme soupeřili o to, kdo je oblíbenější dítě a kdo dosáhne více. Toto soupeření pokračovalo i v dospělosti a vedlo k dramatickému a nevyřešenému konfliktu ohledně našeho rodinného domu.
Je to běžný scénář na konci roku. Všechno musí být hotové, něco je potřeba opravit. Práce je v plném proudu, na oběd není ani čas. Uprostřed tohoto chaosu se rodinné záležitosti komplikují.
Od mladého věku se naučila být soběstačná. Ona a její manžel žili pohodlně; byl úspěšným mužem s dobrým příjmem. Když se narodil jejich první vnuk, rozhodla se zajistit jeho budoucnost tím, že mu daruje jejich dům. O několik let později nová manželka jejího syna požaduje podíl na majetku.
