Jmenuji se Alena a před dvěma lety mi manžel Karel zlomil srdce, když mě opustil kvůli mladší ženě. Po dvaceti letech manželství jsem musela čelit nejen zradě, ale i vlastní nejistotě a strachu z budoucnosti. Když se Karel po čase vrátil, už jsem nebyla tou stejnou ženou a musela jsem se rozhodnout, zda mu odpustím, nebo začnu znovu sama.
Myslela jsem si, že letošní léto bude konečně patřit jen naší rodině. Všechno jsem naplánovala do posledního detailu, ale nepočítala jsem s tím, že moje tchyně, paní Věra, nám převrátí život vzhůru nohama. Místo vysněné dovolené jsme se ocitli v nekonečné sérii hádek, nedorozumění a slz.
Jmenuji se Naďa a nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového může stát. Po letech manželství s Františkem jsem zjistila, že má milenku a je připraven kvůli ní opustit naši rodinu. Ten den mi změnil život a donutil mě přehodnotit, co vlastně znamená důvěra, láska a vlastní hodnota.
Jmenuji se Milena a je mi 68 let. Po smrti manžela žiji sama v paneláku na pražském sídlišti a zoufale toužím po blízkosti svých dětí, které však odmítají, abych se k nim nastěhovala. Každý den zápasím s pocitem osamění a přemýšlím, kde se stala chyba.
Jmenuji se Kristýna a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne budu stát uprostřed kuchyně a křičet na Petra, muže, kterého jsem kdysi milovala víc než cokoli na světě. Můj příběh je o tom, jak jsem si sama zničila vztah svými nerealistickými očekáváními, která jsem považovala za samozřejmá. Teprve když bylo pozdě, jsem pochopila, že láska není o tom, co mi kdo dluží, ale o tom, co jsme ochotni dávat a přijímat.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodl ukončit své manželství dopisem, ve kterém jsem vypsal všechny své křivdy. Netušil jsem, že tím spustím lavinu událostí, která navždy změní život nejen mně, ale i mé ženě a dětem. Tento příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak snadno se může člověk v touze po úniku stát vlastním vězněm.
Od začátku našeho manželství jsem cítila, že něco není v pořádku. Josef mi slíbil věrnost a podporu, ale tajemství, které skrýval, mě nakonec zlomilo. Teď stojím před otázkou, jestli jsem byla slepá, nebo jen příliš toužila po štěstí.
Jmenuji se Jana a celý život jsem věřila, že krása je to, co vidí ostatní. Až když jsem se ocitla na dně, pochopila jsem, že skutečná krása začíná uvnitř. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila pečovat o sebe nejen navenek, ale hlavně uvnitř.
Šest let jsem žila po boku muže, který místo života volil pohodlí gauče. Každý den jsem bojovala s jeho apatií, zatímco jsem se snažila udržet rodinu pohromadě a neztratit samu sebe. Dnes se ptám, kde je hranice mezi láskou a sebeobětováním.
Jsem Lucie a už dva roky jsem vdaná za Davida, který má za sebou jedno manželství. Když jsem zjistila, že své bývalé ženě Janě kupuje květiny k narozeninám, zatímco já jsem od něj nikdy nedostala ani čokoládu, začalo se ve mně všechno hroutit. Přemýšlím, jestli jsem udělala chybu, když jsem neposlechla mámu a jestli vůbec někdy budu pro Davida na prvním místě.
Jednoho rána mi zazvonil telefon a cizí hlas mi tvrdil, že můj vnuk měl vážnou nehodu. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce, ale místo paniky jsem se rozhodla jednat chytře. Tato zkušenost mi ukázala, jak snadno se mohou senioři stát obětí podvodníků, ale také jak důležité je zachovat klid a důvtip.
Jmenuji se Lucie a můj příběh je o tom, jak se z manželství plného lásky stalo prázdné soužití dvou cizinců. Můj muž Petr se po svatbě začal měnit, uzavírat do sebe a přestal o sebe i o nás pečovat. Všechno jsem se snažila zachránit, ale někdy ani největší snaha nestačí, když druhý člověk nechce slyšet.
