Dala jsem synovi rodinný dům, aby mohl začít nový život. Teď ale cítím prázdnotu a ptám se sama sebe, jestli jsem udělala správnou věc. Vzpomínky, rodinné konflikty a touha po blízkosti mě pronásledují každý den.
Vše začalo telefonátem, který mi změnil život. Moje máma, která nikdy nechtěla pracovat, se najednou provdala za bohatého podnikatele a přerušila se mnou i s vnoučaty veškerý kontakt. Zůstala po ní jen prázdnota a otázky, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Píšu svůj příběh o tom, jak jsem po stěhování z Brna do Prahy přišel o kontakt se svými dětmi. Vzpomínám na bolestné hádky s manželkou, které nás všechny rozdělily, a na to, jak se snažím najít odvahu a způsob, jak znovu navázat vztah se svými syny. Sdílím své pochyby, vinu i naději, že ještě není pozdě něco změnit.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil být lepší než můj otec, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se nečekaně objevil v mém životě a já musel čelit starým ranám, které jsem si myslel, že už jsou dávno zahojené. Jeho návrat rozvířil nejen moje city, ale i vztahy v rodině a ohrozil všechno, co jsem si sám vybudoval.
Jmenuji se Jana a celý život jsem žila v malé vesnici, kde jsme s manželem vychovali našeho syna Tomáše. Když mi oznámil, že mě nechce na své svatbě, zhroutil se mi svět. Tento příběh je o bolesti, hanbě a hledání odpuštění v rodině.
Celý život jsem žila s pocitem, že jsem jako matka selhala. Každý den mě tížila vina, kterou jsem si sama přivodila, a bála jsem se, že moje dcera mi nikdy neodpustí. Až jednoho dne mi řekla něco, co mi obrátilo život naruby.
Jednoho deštivého večera jsem se stal opatrovníkem své babičky, když mi v bytě na Žižkově oznámila, že už neví, kdo jsem. Musel jsem se naučit žít s jejími ztrátami paměti, s vlastními pochybnostmi a s tlakem rodiny, která měla na všechno jiný názor. Příběh o tom, jak láska a povinnost někdy znamenají těžká rozhodnutí a jaké to je, když se role v rodině obrátí.
Když můj muž Petr odcházel a odvážel poslední krabici z garáže, stála jsem ve dveřích a sledovala, jak mizí. Po třiceti letech manželství a mateřství jsem zůstala sama – a poprvé v životě musím zjistit, kdo vlastně jsem. Je to příběh o ztrátě, hledání vlastní identity a odvaze začít znovu, i když už je vám skoro šedesát.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s úzkostí a pocitem, že nikdy nejsem dost dobrá. Když mi manžel Pavel jednoho rána oznámil, že pokud nezvládnu udržet domácnost v naprostém pořádku, mám si sbalit věci, zhroutil se mi svět. V příběhu popisuji svůj boj s očekáváními, tlakem rodiny i vlastními démony a ptám se, zda je možné najít štěstí, když vás vlastní domov odmítá.
Jsem matka, která sleduje, jak se její syn mění pod vlivem své ženy. Bojuji s pocitem bezmoci, když vidím, jak je vyčerpán a nešťastný, zatímco jeho žena na něj klade stále větší nároky. Snažím se najít odvahu zasáhnout, ale bojím se, že tím všechno jen zhorším.
Jmenuji se Tereza a v tomto příběhu popisuji, jak jsem se v Praze zamilovala do Petra, muže, který mě naučil, jak důležité je mít vlastní hranice a sebeúctu. Přes bolestné zkušenosti a konflikty v rodině jsem díky babiččině moudrosti našla sílu postavit se za sebe. Tento příběh je o odvaze odejít, když láska překračuje naše hranice.
Když můj manžel Petr odcházel a já zůstala sama v prázdném domě, cítila jsem jen prázdnotu. Po třiceti letech, kdy jsem byla jen ‚manželkou‘ a ‚matkou‘, musím poprvé v životě zjistit, kdo vlastně jsem. Je to bolestivé, ale možná je to i šance začít znovu.
