Jmenuji se Karel a v pětapadesáti letech jsem se ocitl na životní křižovatce, když do mého života vstoupila nová kolegyně Klára. Najednou jsem začal pochybovat o svém dlouholetém manželství s Lídou a o všem, co jsem dosud považoval za jisté. Teď stojím před rozhodnutím, které může rozbít mou rodinu, ale možná mi přinese ztracené štěstí – nebo taky ne.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Vyhodila jsem manžela z domu a stala se černou ovcí rodiny. Přesto věřím, že jsem konečně začala žít podle sebe.
Jednoho deštivého večera se mi do života vkradl strach, když se na našem prahu objevil neznámý muž z lesa. Vše, co jsem si myslela o bezpečí a rodině, se během pár hodin obrátilo naruby. Tento příběh je o tom, jak jsem musela čelit nejen cizímu nebezpečí, ale i pravdám, které jsme si v rodině dlouho nechtěli přiznat.
Nikdy jsem netoužila po velkém životě, ale manžel mě do něj vtáhl. Když mě opustil a já zůstala upoutaná na lůžko, přišla mi na pomoc jeho matka. To, co následovalo, změnilo nejen můj pohled na rodinu, ale i na sebe samu.
Jsem Tomáš a moje mladší sestra Eliška se stala obětí podvodníka. Snažím se ji přesvědčit, že je zneužívaná, ale ona mi nevěří a naše rodina se kvůli tomu rozpadá. Bojuji o její důvěru i o naši mámu, která je vážně nemocná.
Jmenuji se Eva a v sedmapadesáti jsem konečně našla lásku, o které jsem si myslela, že už ji nikdy nezažiju. Místo radosti ale čelím nepochopení a podezření od vlastní dcery, která tvrdí, že můj snoubenec je podvodník. V příběhu popisuji bolestivé rodinné rozepře, vnitřní boj mezi důvěrou a pochybnostmi a hledání odpovědi na otázku, zda mám právo na štěstí navzdory všem.
Jmenuji se Hana a před lety jsem musela opustit svou dvanáctiletou dceru Kláru, abych mohla pracovat v Německu a zajistit nám lepší život. Náš vztah se rozpadal pod tíhou odloučení, výčitek a nevyřčených slov, ale nikdy jsem nepřestala doufat, že najdeme cestu zpátky k sobě. Toto je příběh o vině, odpuštění a odvaze znovu si navzájem otevřít srdce.
Jednoho deštivého večera mi zazvonila u dveří tchyně, se kterou jsem si nikdy nerozuměla. Její slzy a prosba o pomoc převrátily náš život vzhůru nohama a odhalily zradu, která otřásla celou naší rodinou. Musela jsem najít sílu odpustit a znovu věřit, abychom mohli začít znovu.
Jednoho zimního večera jsem se ocitl uprostřed hádky, která roztrhla naši rodinu na kusy. Vzpomínky na dětství, nevyřčené křivdy a vlastní nejistoty mě donutily přehodnotit, kdo vlastně jsem a co od života chci. Tento příběh je o hledání pravdy v sobě samém a o odvaze čelit svým démonům, i když to znamená ztratit všechno, co jsem dosud znal.
Moje mladší sestra Klára se vdávala a já, její starší sestra, jsem se ocitla v nečekaném víru žárlivosti a zmatku. Nejvíc mě zraňovalo, jak se k ní náš nevlastní táta choval – jeho dary a pozornost byly tak okázalé, až to bolelo. Snažím se pochopit, proč mě to tolik zasáhlo, a hledám cestu, jak se s tím vyrovnat.
Jmenuji se Jana a píšu tento příběh s těžkým srdcem. Moje dcera Klára se po svatbě změnila k nepoznání a já mám pocit, že ji ztrácím. Nejvíc mě bolí, že nepřišla ani na manželovy kulatiny, a já nevím, jestli jsem selhala jako matka, nebo jestli je na vině někdo jiný.
Jednoho deštivého odpoledne jsem navštívila svou bývalou kolegyni Janu, která žije sama v malém bytě na sídlišti v Praze. Vždy byla laskavá a ochotná, ale její děti ji už roky nenavštívily a manžel zemřel před deseti lety. Při našem rozhovoru jsem pochopila, že za její osamělostí se skrývá mnohem víc než jen neochota rodiny – a že vina i odpuštění mají v životě své místo.
