Jmenuji se Lucie a sedm let jsem žila v bytě své bývalé tchyně, protože jsem věřila, že rodina je vždycky oporou. Když mě ale vyhodila, zůstala jsem sama a musela jsem se postavit na vlastní nohy. Teď přemýšlím, jestli jsem byla obětí okolností, nebo vlastních rozhodnutí.
Celý život jsem se vyhýbal závazkům, nikdy jsem se neoženil, nemám děti. Vždy jsem si myslel, že mi to tak vyhovuje, až do chvíle, kdy jsem potkal Janu. Teď, když mi je šedesát, se ptám sám sebe: Nebylo už pozdě začít žít doopravdy?
Jmenuji se Karolína a vyrůstala jsem v domě, kde bylo všechno dokonalé – až na svobodu. Můj život byl pod neustálým dohledem mé matky, která mi chtěla dát to nejlepší, ale přitom mi vzala možnost dýchat. Po letech dusivého napětí jsme si musely projít bouří, abychom konečně našly cestu k sobě i k sobě samým.
Můj syn Petr se rozhodl opustit jistou práci v bance a následovat svou vášeň pro fotografii. Dlouho jsem jeho rozhodnutí nechápala a bála se o něj, dokud jsem sama nestála před podobnou volbou. Jeho odvaha mi otevřela oči a donutila mě přehodnotit vlastní život.
Jednoho deštivého večera přivedl můj bratr Martin domů dívku, která měla být jeho snoubenkou. Všichni jsme byli v šoku, protože jeho volba byla naprosto nečekaná a vyvolala v naší rodině bouři emocí, hádek i smíchu. Nakonec jsme si museli položit otázku, co je v životě opravdu důležité – a jestli někdy rodiče opravdu vědí, co je pro jejich děti nejlepší.
Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí. Po smrti manžela jsem se ocitla v domácnosti svého syna, kde jsem se cítila nechtěná a osamělá. Když jsem hledala útočiště u své dcery, zjistila jsem, že ani tam nejsem vítaná, a musela jsem se postavit pravdě o svém místě v jejich životech.
Můj syn Ondřej opustil jistou práci v bance, aby se stal fotografem, což jsem dlouho nedokázala pochopit. Jeho rozhodnutí mě rozčilovalo a bála jsem se o jeho budoucnost, dokud jsem sama nestála před volbou, která vyžadovala stejnou odvahu. Teprve tehdy jsem pochopila, co znamená žít podle vlastního srdce.
Sedm měsíců žiji s mámou pod jednou střechou a každý den je pro mě zkouškou trpělivosti, lásky i sebeovládání. Všechno, co jsem považovala za jisté, se obrátilo vzhůru nohama a já se musím vyrovnávat s vlastními emocemi i s tím, že už nejsem tou dcerou, která potřebuje ochranu, ale tou, která má chránit. Přestože ji miluji, někdy mám pocit, že ztrácím samu sebe.
Jedné noci jsem se rozhodla vyhodit svého syna a jeho ženu z mého bytu. Přestože jsem je milovala, uvědomila jsem si, že musím myslet i na sebe a své duševní zdraví. Tento příběh je o bolesti, vině i odvaze postavit se vlastní rodině.
Po dvaceti letech manželství mě Jan opustil kvůli mladší ženě. Největší šok však přišel, když mě jako první přišla utěšit moje tchyně, paní Věra. Právě ten den se stal začátkem nejtěžšího období mého života, kdy jsem musela znovu najít samu sebe a pochopit, co vlastně znamená rodina.
Jsem Marie, matka dvou synů, kteří se rozhodli postavit na vlastní nohy navzdory všem překážkám. Snažila jsem se je chránit před tvrdostí světa, ale jejich odhodlání mě překvapilo a donutilo přehodnotit vlastní přístup k rodičovství. Tento příběh je o tom, jak někdy právě výzvy posílí rodinné pouto a naučí nás víc, než jsme čekali.
Jmenuji se Magda a žiji s Damianem, který má syna z předchozího manželství. Miluji ho, ale nedokážu přijmout, že by jeho syn měl žít s námi. Každý den bojuji se svými pocity, strachem i výčitkami svědomí.
