Jmenuji se Martin a jednoho deštivého večera jsem stál na balkoně našeho bytu v Brně, zatímco moje žena Jana spala v ložnici. V hlavě mi vířily myšlenky na Lucii, kolegyni z práce, která mi poslední měsíce zamotala hlavu. Můj nejlepší kamarád Tomáš mi radil, abych si dal pozor, ale já jsem se ocitl v pasti vlastních citů a rozhodnutí, které změnilo celý můj život.
Celý život jsem věřila, že moje maminka ví nejlépe, co je pro mě dobré. Až když mi můj manžel Tomáš ukázal, jak její vliv dusí naše manželství, musela jsem se postavit pravdě a rozhodnout se, kde jsou mé hranice. Toto je příběh o tom, jak jsem se učila stát na vlastních nohou a znovu získat svůj život.
Byla jsem na rodinné oslavě, kde se odehrál konflikt, který změnil můj vztah s rodinou mého manžela. Moje švagrová na mě naléhala, abych hlídala její dítě, a když jsem odmítla, veřejně mě ponížila. Tento zážitek mě donutil přehodnotit, co pro mě znamená rodina a kde jsou hranice mé ochoty pomáhat.
Můj manžel začal každý den chodit do kostela a já si myslela, že se opravdu změnil. Postupně jsem ale zjistila, že jeho nově nalezená víra byla jen zástěrkou pro něco mnohem bolestivějšího. Tento příběh je o zradě, o hledání pravdy a o tom, jak těžké je postavit se tváří v tvář realitě, kterou nechceme vidět.
Jednoho deštivého rána jsem na své zahradě v Říčanech našel zamotaný balónek s vzkazem, který mi obrátil život naruby. Vzkaz byl od neznámé dívky, která hledala svého ztraceného otce, a já se rozhodl jí pomoci. Tato událost mě přiměla znovu přehodnotit vztahy v mé vlastní rodině a otevřela staré rány.
Jsem nejmladší ze tří sourozenců a poslední roky se starám o svého stárnoucího otce. Péče o něj mě vyčerpává fyzicky i psychicky, zatímco moji sourozenci se vyhýbají odpovědnosti. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo bojuje s pocitem viny, únavy a bezmoci.
Můj manžel začal každý den chodit do kostela. Myslela jsem, že hledá útěchu ve víře, ale pravda byla mnohem bolestivější. Příběh o zradě, rodinných tajemstvích a odvaze postavit se realitě.
Jednoho večera jsem se rozhodla jít na večeři s dávným kamarádem, kterého jsem neviděla třicet let. Netušila jsem, že tahle schůzka převrátí můj život naruby a donutí mě přehodnotit vše, co jsem si myslela o sobě i o své rodině. Moje dcera mě považovala za bláznivou, ale já jsem poprvé po letech pocítila, že opravdu žiju.
Jmenuji se Marie a v poslední době mě pronásleduje pocit, že zájem mých dětí není tak upřímný, jak se tváří. Každodenní telefonáty, otázky na zdraví a nenápadné narážky na byt mě nutí přemýšlet, zda jim jde opravdu o mě, nebo spíš o to, co po mně zůstane. V tomto příběhu otevírám své srdce a ptám se: Jak poznat skutečnou lásku od vypočítavosti?
Jednoho rána jsem si uvědomila, že můj manžel, s nímž jsem prožila celý život, se mi vzdaluje víc než kdy dřív. Po jeho odchodu do důchodu mezi námi zavládlo ticho, které se nedalo přehlédnout ani překřičet. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se s Františkem snažili najít cestu zpět k sobě, i když jsme oba ztratili směr.
Jednoho rána jsem si uvědomila, že můj muž, s nímž jsem prožila celý život, se mi vzdaluje. Po jeho odchodu do důchodu mezi námi zavládlo ticho, které se nedalo přehlédnout. V této zpovědi popisuji bolest, samotu i snahu najít cestu zpět k sobě navzájem.
V sobotu ráno jsem u snídaně zjistila, že muž, se kterým jsem žila dvacet let, nikdy nechtěl děti. Jeho přiznání otřáslo mým světem a donutilo mě přehodnotit celý náš společný život. Příběh o zradě, mlčení a hledání vlastní identity v české rodině.
