Jmenuji se Lukáš a vyrůstal jsem v domácnosti, kde šetření bylo víc než láska. Máma, Jana, nás s mladší sestrou Bárou neustále napomínala, že si ničeho nevážíme a že musíme myslet na budoucnost. Příběh popisuje naše každodenní boje, hádky, ale i to, jak jsem se snažil najít vlastní cestu ke štěstí.
Po 35 letech jsem náhodou potkala Petra, svou první lásku a zároveň muže, který mi kdysi zlomil srdce. Všechny dávné city a vzpomínky se vrátily v jediném okamžiku, zatímco jsem stála s nákupními taškami uprostřed rušné pražské galerie. Tento nečekaný návrat minulosti mě postavil před otázky, na které jsem si nikdy netroufla odpovědět.
Celý život jsem žila ve stínu otcových obav a pochybností. Když mi bylo devětadvacet, rozhodla jsem se, že už nechci být jen jeho malá holčička, ale samostatná žena. Jenže otcova slova, že to sama nezvládnu, mě zasáhla víc, než bych čekala.
Dostala jsem pozvánku na svatbu svého bývalého manžela s mou bývalou nejlepší kamarádkou. V ten okamžik se mi zhroutil svět a musela jsem čelit nejen minulosti, ale i vlastnímu strachu a hněvu. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a cestě k odpuštění.
Všechno začalo jedním obyčejným úklidem, který se změnil v bouři nepochopení mezi mnou a mou snachou. Musela jsem čelit otázce, kde končí pomoc a začíná vměšování, a jestli je možné, aby láska a respekt přežily i tam, kde se naše představy o rodině rozcházejí. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi tím, co považujeme za správné, a tím, co si přejí ti, které milujeme.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, že mě láska k manželovi přivede až na okraj zoufalství. Kvůli dluhům jeho matky jsem se vzdala vlastního pohodlí i času s dcerou, která mi mezitím začala odcizovat. Teď stojím před otázkou, jestli jsem vůbec dobrou matkou, když jsem obětovala vlastní dítě pro cizí rodinné závazky.
Jednoho večera jsem seděla v kuchyni a poslouchala, jak můj manžel ztrácí trpělivost s dcerou mé nejlepší kamarádky. To byl začátek konce našeho dlouholetého přátelství. V příběhu popisuji, jak mateřství a rozdílné pohledy na výchovu dokážou rozdělit i ty nejbližší.
V den svých šedesátých narozenin jsem od manžela dostala místo dárku rozvodové papíry. Celý můj svět se v tu chvíli zhroutil a já musela čelit pravdě o našem manželství i sobě samé. Příběh o zradě, hledání vlastní hodnoty a odvaze začít znovu.
Stojím na chodbě paneláku s jediným kufrem a srdcem rozervaným na kusy. Před rokem jsem z lásky přepsala byt na svou dceru, dnes mě z něj bez slitování vyhodila. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je možné, aby se vlastní dítě obrátilo proti matce.
Můj syn Tomáš mi řekl, abych už nikdy nepřišla. Jeho žena mě obvinila z něčeho, co jsem neudělala, a on jí uvěřil. V jediném okamžiku jsem přišla o rodinu, o vnouče i o smysl života.
Jmenuji se Petra a poslední měsíce se můj domov stal místem, kde už se necítím bezpečně. Můj soused Roman neustále přichází bez pozvání a žádá o věci, což narušuje nejen můj klid, ale i vztahy v rodině. Bojím se, že když mu nastavím hranice, ohrozím přátelství našich dětí a způsobím zbytečný konflikt.
Jsem Jana a už několik let žiji s pocitem, že jsem na výchovu naší dcery Klárky úplně sama. Můj manžel Petr se o ni téměř nezajímá, nezná její oblíbené jídlo, kamarádky ani sny. Dnes vám vyprávím, jaké to je, když se cítíte neviditelní ve vlastní rodině a zoufale hledáte cestu zpět k sobě navzájem.
