Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na svůj první školní ples, který se změnil v noční můru kvůli posměchu mých vlastních rodičů. Místo podpory jsem zažila bolest a ponížení, které mě poznamenalo na celý život. Dodnes přemýšlím, proč ti, kteří by nás měli chránit, dokážou nejvíc zranit.
Nikdy bych nevěřila, že se má jediná dcera, kterou jsem vždy chránila a milovala, stane mým největším protivníkem. Po jejím rozvodu jsem stála pevně na její straně, ale půl roku poté se naše vztahy obrátily naruby. V tomto příběhu popisuji bolest, zradu a otázku, zda je možné najít cestu zpět k sobě.
Jsem Jana, matka a babička, která po letech práce toužila po klidu. Návrat mé dcery Martiny po rozvodu mi obrátil život naruby a já se ocitla v roli, kterou jsem nečekala. Teprve když jsem pochopila, že jsem se stala služkou ve vlastním domě, musela jsem najít sílu postavit se za sebe.
Jmenuji se Alena a celý život jsem věřila, že dobrota je největší ctnost. Spolu s pěti přáteli jsme se snažili být vždy pro druhé, až jsme sami sebe ztratili. Tento příběh je o tom, jak nás přílišná ochota málem zničila a co jsme se o sobě museli naučit.
Jmenuji se Alena a ve třiašedesáti letech jsem se zamilovala. Po letech samoty po smrti manžela jsem našla odvahu znovu otevřít své srdce, ale místo podpory jsem čelila posměchu a nepochopení od svých dětí i okolí. Přesto věřím, že nikdy není pozdě začít znovu žít a milovat.
Po letech samoty jsem se zamilovala do Karla, ovdovělého muže s dospělými dětmi. Věřila jsem, že společně najdeme štěstí, ale jeho dcera mě od začátku odmítala a já musela bojovat nejen o jeho lásku, ale i o své místo v nové rodině. Příběh o tom, jak těžké je začít znovu a jak hluboko mohou bolet slova těch, které chceme přijmout za vlastní.
Po odchodu do důchodu jsem ztratila smysl života a pocit, že jsem potřebná. Vzpomínám na roky v knihovně, na rodinu, která mě potřebovala méně a méně, a na vnitřní boj s pocitem zbytečnosti. Hledám nový smysl a ptám se, jestli stáří opravdu znamená konec užitečnosti.
Jmenuji se Petra a celý život jsem se snažila být tou nejlepší dcerou, jakou si moje máma, paní Věra, přála. Po smrti táty se z ní stal středobod naší rodiny, ale její očekávání a touha po naší blízkosti mě začaly dusit. Příběh o tom, jak jsem hledala cestu mezi láskou k mámě a potřebou žít svůj vlastní život.
V den svých pětadvacátých narozenin jsem otevřela dveře a za nimi stál muž, kterého jsem neviděla dvacet let – můj otec. Najednou chtěl, abych mu dala domov a podporu, jako by se nic nestalo. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj, vztek, zklamání i to, jak těžké je odpustit člověku, který vás kdysi opustil.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když jsem prodala náš velký byt, abych mohla finančně pomoci svým dětem, myslela jsem, že tím upevním naše vztahy. Místo toho jsem zůstala sama v malém bytě a čekám na jejich návštěvu, která nepřichází.
Jmenuji se Petra a už několik let žiji v manželství, které je plné srovnávání s manželovou bývalou ženou. Neustále slyším, jak byla Jana lepší, hlavně v tom, jak vycházela s jeho matkou. Ale já nejsem Jana a odmítám být někým, kým nejsem, jen abych se zalíbila. Tohle je můj příběh o hledání sebeúcty v rodině, která mě nikdy nepřijala.
Můj manžel Piotr mě po třiatřiceti letech opustil kvůli mladší ženě. Neplakala jsem, naopak jsem pocítila úlevu a začala přemýšlet, co vlastně znamená být sama sebou. V příběhu popisuji, jak jsem se vyrovnávala s rozchodem, rodinnými konflikty a hledáním vlastní identity v české realitě.
