Zpočátku vše vypadalo v pořádku. Magdalena nás občas volala, její hlas vždy překypoval nadšením, když popisovala své nejnovější dobrodružství s Karlem. Ale jak měsíce plynuly, volání byla stále méně častá a její návštěvy úplně ustaly. Když jsme se snažili kontaktovat, naše hovory zůstaly bez odpovědi a textové zprávy nečtené.
V rušném českém městě, kde je tempo života a ekonomické podmínky zcela odlišné, jsou dobře míněné snahy tchyně pomoci svému zeti a dceři podkopány odmítáním její vlastní dcery.
Původně s námi žili můj syn Robert a jeho manželka Simona. Měli jsme prostorný a krásný třípokojový byt, který nabízel dostatek místa pro nás všechny.
Naše finanční situace už není taková, jaká bývala, přesto při každé návštěvě moje tchyně nezapomene připomenout, že moji rodiče by pro nás mohli udělat více.
Veronika přišla a vypadala přesně tak půvabně, jak ji David popisoval. Její srdečný úsměv a zdvořilé chování nás zpočátku získaly. Jak večeře postupovala, sdílela příběhy ze svého dětství a rozsáhlých cest. Avšak jak víno teklo, její příběhy nabraly temnější obrátky.
Každý má svou vlastní definici péče, ale pro mou maminku znamenala péče dělat pro mě všechno. Od mých nejranějších vzpomínek jsem se cítil dusit její pozorností. Vybrala si mé hračky, televizní pořady, koníčky a dokonce se snažila vybírat mé přátele. Stále se stydím, když si vzpomenu, jak mě bylo trapné, když maminka přišla na mé aktivity.
Josef si vždy myslel, že svá zlatá léta stráví obklopen rodinou a pohodlím vlastního domova. Život však měl jiné plány. Jako otec tří dětí si nikdy nepředstavoval, že svá pozdější léta stráví v domově pro seniory. Jeho život byl kdysi plný a naplňující, označený úspěšnou kariérou, prostorným domem, spolehlivým autem, milující manželkou a třemi úžasnými dětmi.
K mé velké úlevě jsme se s manželem od jeho otce odcizili téměř dva roky. Upřímně řečeno, tento muž nevyzařuje nic pozitivního, přesto se považuje za autoritu. Rozhovory s ním nikdy nedopadnou dobře. Bohužel můj manžel, Karel, to stále nevidí. Můj tchán, Vladimír, je pevně přesvědčený
„Po osmi letech manželství a třech dětech není život na plný úvazek matkou vůbec jednoduchý. Honza je sedmiletý, Anička má pět let a malá Eliška je teprve devětiměsíční. Není divu, že mám sotva čas sama na sebe,“ píše 34letá Eva. Bylo mi skoro 29 let, když jsem potkala Tomáše. Všichni moji přátelé už byli usazení a
V ten den jsem čekal na autobusové zastávce. Bylo nezvykle ticho. Jen já a nějaký kluk u telefonu. Nic jiného jsem neměl na práci, tak jsem poslouchal, co říká… „Ano, lásko, cestou si koupím nějaké sladkosti… Cože? Chceš pizzu? Ale to je na druhé straně města… Dobře, zajedu pro ni, pro tebe cokoliv,“ mluvil mladík do telefonu. Otočil jsem se
Ve světě, který se neustále mění, se někdy zdá, že stále žijeme v dobách nevolnictví, svázaní rodinnými povinnostmi. To byl případ Evy, jejíž rodinu tvořila její matka, starší sestra a ona sama. Přes všechny výzvy se jim dařilo přežít. Eva měla štěstí, že potkala Jakuba, charismatického a úspěšného muže. Avšak Eva se neustále snažila podporovat svou rodinu, často na úkor svého vlastního štěstí a vztahu s Jakubem.
Po mnoha hádkách jsem konečně přijala, co můj syn, Jakub, chtěl: abych přestala zasahovat do jeho života s jeho manželkou, Adrianou. Požádal mě, abych mu nevolala každý druhý den a neptala se na jejich pohodu. Uvědomila jsem si, že jsem možná byla příliš dotěrná, ale je pro mě těžké ovládat své emoce. Toto rozhodnutí však vedlo k neočekávanému a bolestnému odhalení o povaze jejich vztahu.
