Jmenuji se Nora a žiju s manželem Petrem a naší tříletou dcerou v krásném bytě na Vinohradech. Navenek máme vše, co si člověk může přát, ale uvnitř mě dusí pocit bezmoci, protože nemám žádnou kontrolu nad penězi. Můj příběh je o touze po svobodě, o rodinných tajemstvích a o tom, jak těžké je najít odvahu říct si o vlastní místo ve světě.
Jednoho rána se mi zhroutil celý svět, když moje žena Jana zkolabovala v kuchyni. V zoufalství a bezmoci jsem se obrátil k víře a modlitbě, i když jsem v ně nikdy moc nevěřil. Tahle zkušenost mě změnila a naučila mě, že i v nejtemnějších chvílích může člověk najít sílu tam, kde by ji nikdy nehledal.
Jednoho rána jsem se probudila, abych připravila snídani svému snoubenci, ale v ten den se ve mně něco zlomilo. Jeho rodina mě dusila svými očekáváními a já jsem se cítila stále víc neviditelná. Vyprávím svůj příběh o odvaze odejít a najít vlastní štěstí.
Vše začalo jedním nevinným odpolednem, kdy mi syn řekl, že úklid je ženská práce. V tu chvíli se ve mně zlomilo něco hluboko zakořeněného, co mi vštěpovaly generace žen v naší rodině. Příběh o tom, jak jsem se rozhodla postavit rodinným tradicím a začít žít podle svých pravidel.
Myslela jsem si, že svatba v šedesáti bude splněným snem, ale místo toho jsem se ocitla uprostřed rodinných hádek, nejistoty a samoty. Můj příběh je o odvaze začít znovu, o ztrátách i naději, která někdy přichází z nečekaných míst. Hledala jsem štěstí, ale musela jsem za něj zaplatit vysokou cenu.
Letos jsem si řekla, že narozeniny vynechám – peníze nejsou, nálada taky ne. Jenže moji přátelé mě znají až moc dobře a rozhodli se, že mi ukážou, co znamená opravdové přátelství. Tahle oslava mi změnila pohled na život i na to, co je v něm skutečně důležité.
Jednoho večera jsme s manželem odvezli naše děti k mojí mamince, abychom si odpočinuli a oslavili jeho povýšení. Netušila jsem, že ještě té noci mi mladší syn zavolá a bude mě prosit, abychom si pro něj přijeli. Ten telefonát spustil řetězec událostí, které nás donutily přehodnotit, co pro nás znamená domov a rodina.
Jednoho rána jsem se probudila a zjistila, že už nikdy nebudu chodit jako dřív. Můj manžel Petr se ale nevzdal a naučil se pro mě česat vlasy, abych se cítila krásná i v těch nejtěžších chvílích. Náš příběh je o bolesti, naději a síle obyčejné lásky.
Jmenuji se Ivana a můj život se obrátil naruby ve chvíli, kdy jsem se rozhodla najít biologické rodiče své adoptované dcery Aničky. Když jsem je našla, stáli na hlavním nádraží v Praze s pár taškami a zoufalstvím v očích. Pozvala jsem je k nám domů, aniž bych tušila, jak moc to změní naše životy a jak hluboce budu muset přehodnotit, co znamená být matkou.
Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil vzhůru nohama, když můj manžel Petr začal trvat na tom, že se musíme odstěhovat z Prahy na venkov. Jeho dětské nadšení pro život mimo město mě nejprve pobavilo, ale brzy se proměnilo v nekonečné hádky a bolestné rozhodování. Vše vyvrcholilo během jedné návštěvy u mých rodičů, kde se ukázalo, že naše manželství stojí na hraně.
Po 25 letech manželství jsem se rozvedla s mužem, o kterém jsem si myslela, že ho znám. Myslela jsem, že náš rozchod byl klidný a bez dramat, dokud jsem ho neviděla s jinou ženou – ženou, kterou jsem znala až příliš dobře. Ten okamžik mi převrátil život naruby a donutil mě přehodnotit vše, čemu jsem věřila.
Jmenuji se Martin a jednoho deštivého večera jsem stál na balkoně našeho bytu v Brně, zatímco moje žena Jana spala v ložnici. V hlavě mi vířily myšlenky na Lucii, kolegyni z práce, která mi poslední měsíce zamotala hlavu. Můj nejlepší kamarád Tomáš mi radil, abych si dal pozor, ale já jsem se ocitl v pasti vlastních citů a rozhodnutí, které změnilo celý můj život.
