Jmenuji se Jana a stojím před těžkým rozhodnutím: má dcera Eva mě prosí, abych ji i s rodinou přijala zpět do svého bytu. Její manžel Tomáš mi však už jednou zničil klidný domov a já se bojím, že by to bylo znovu stejné. Miluji svou vnučku a dceru, ale nevím, jestli dokážu znovu otevřít dveře člověku, který mi tolik ublížil.
Jednoho večera jsem se ocitla na pokraji sil, když se na mě sesypaly požadavky mé rodiny a vlastní touha po klidu. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila najít rovnováhu mezi očekáváním rodičů, péčí o děti a vlastními sny, a jak mi víra a modlitba pomohly neztratit samu sebe. Sdílím své pochybnosti, vnitřní boje i malé vítězství, která mě naučila, že někdy je největší síla v tom přiznat si slabost.
Celý život jsem věřil, že nejdůležitější je kariéra a vlastní úspěch. Když mi do života vstoupil malý Matěj, syn mé přítelkyně, musel jsem se rozhodnout, jestli dokážu přijmout roli otce, i když není biologicky můj. Tento příběh je o vnitřním boji, rodinných konfliktech a o tom, co znamená být skutečně zodpovědný.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen do inkubátoru v pražské porodnici jen pár hodin po svém narození. Celý život jsem hledal odpověď na otázku, proč mě vlastní rodiče opustili, a snažil se najít své místo v rodinách, které mě nikdy nepřijaly za svého. Můj příběh je o bolesti, naději i touze po obyčejném lidském přijetí.
Jmenuji se Petra a právě jsem se ocitla uprostřed největší bouře svého života. Můj manžel Aleš a já jsme se odcizili natolik, že naše rozhovory se změnily v ledové fráze a ticho, které dusí. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se dostali na okraj propasti, kde už není cesty zpět – a ptám se, jestli je možné znovu najít cestu k sobě, když už slova ztrácejí význam.
Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil naruby, když jsem zjistila, že peníze mohou rozdělit i ty nejpevnější vztahy. Můj manžel Petr trval na tom, že bude spravovat všechny naše finance, i když já vydělávám víc. Mlčení mezi námi narůstalo a já jsem musela najít sílu postavit se za sebe i za naše manželství.
Jmenuji se Klára a čekala jsem své první dítě. Na oslavě, kterou pro mě připravila má nejlepší kamarádka Jana, jsem zjistila, že můj manžel Tomáš vede dvojí život. Od té chvíle se mi celý svět obrátil vzhůru nohama a já musela čelit pravdě, kterou jsem si nikdy nepřipouštěla.
Celý život jsem zasvětila svému synovi, obětovala jsem vlastní štěstí, abych mu zajistila lepší budoucnost. Přesto mě jednoho dne šokoval slovy, že na jeho svatbě nemám co dělat. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a já začala hledat odpovědi na otázku, kde jsem jako matka udělala chybu.
V osmnácti jsem zjistila, že čekám dítě, a s mým mužem Tomášem jsme začali snít o vlastním domově. Místo radosti nás ale čekaly dluhy, hádky a zklamání, když se ukázalo, že realita bydlení v Česku je mnohem tvrdší, než jsme čekali. Příběh o tom, jak snadno se může sen o rodinném štěstí změnit v boj o přežití.
Po pěti letech manželství jsem už nevydržela být jediná, kdo doma všechno dělá. Rozhodla jsem se, že manželovi ukážu, jaké to je, když domácnost nefunguje – jenže můj plán se obrátil proti mně. Místo zlepšení jsme se ocitli na pokraji rozchodu a já začala přemýšlet, kde se stala chyba.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla udělat krok, který mi změnil život. Vyhodila jsem manžela z domu a stala se černou ovcí rodiny. Přesto věřím, že jsem konečně začala žít podle sebe.
Jednoho deštivého odpoledne jsem navštívila svou bývalou kolegyni Janu, která žije sama v malém bytě na sídlišti v Praze. Vždy byla laskavá a ochotná, ale její děti ji už roky nenavštívily a manžel zemřel před deseti lety. Při našem rozhovoru jsem pochopila, že za její osamělostí se skrývá mnohem víc než jen neochota rodiny – a že vina i odpuštění mají v životě své místo.
