Jmenuji se Tomáš a nikdy bych nevěřil, že vlastní rodina mě donutí přehodnotit, co je v životě opravdu důležité. Když jsem přesvědčil tátu, aby šel do domova důchodců, myslel jsem si, že mám vše pod kontrolou a dědictví bude moje. Netušil jsem, že děda František má v rukávu plán, který mi převrátí život naruby.
Jmenuji se Petra a nikdy nezapomenu na den, kdy mi manžel Tomáš oznámil, že jeho matka Jana se k nám nastěhuje. Všechno se změnilo – naše soukromí, vztah i každodenní pohoda. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi pomocí rodině a ochranou vlastního domova.
Jsem Marie, sedmdesátiletá vdova z malého města na Vysočině. Po smrti manžela jsem zůstala sama a začala se cítit jako přítěž pro svou jedinou dceru Janu, která má vlastní rodinu a starosti. V tomto příběhu popisuji své pocity osamělosti, vinu i touhu po pochopení a blízkosti.
Jsem Marie a nikdy bych nevěřila, že obyčejný úklid může rozdělit naši rodinu. Můj syn Marek se mi vzdálil a snacha Jana se mnou přestala mluvit úplně, protože odmítla pomoct s úklidem. Teď už skoro nevídám svého vnuka Matěje a ptám se sama sebe, kde jsme udělali chybu.
Jmenuji se Jana a můj život se obrátil naruby, když se do naší rodiny přistěhovala bratrova žena Lucie. Její odmítání postarat se o nemocnou babičku a neochota podílet se na domácích povinnostech rozdmýchaly v naší rodině napětí, které hrozilo roztrhnout nás na kusy. Všechno, co jsem považovala za samozřejmé, se začalo hroutit a já musela čelit otázce, co vlastně znamená být rodinou.
Od prvního dne, kdy jsem vstoupila do rodiny svého manžela, jsem cítila napětí mezi mnou a jeho matkou. Každý den byl bojem o uznání, respekt a místo v rodině, až jsem nakonec našla sílu v modlitbě a víře. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila odpouštět, chápat a milovat i tam, kde to bylo nejtěžší.
Jmenuji se Petra a už čtrnáct let žiju s manželem Tomášem. Moje tchyně, paní Novotná, mi dělala ze života peklo, ale teď se karta obrátila. Přestože bych měla cítit zadostiučinění, místo toho mě přepadá zvláštní smutek a otázky o spravedlnosti a odpuštění.
Jsem Lucie a můj manžel mě neustále srovnává se svou bývalou ženou, hlavně pokud jde o vztah s jeho matkou. Snažím se být sama sebou, ale tlak, abych byla jako někdo jiný, mě ničí. Příběh o tom, jak těžké je najít vlastní místo v rodině, která vás nechce přijmout.
Jmenuji se Klára a celý život jsem bojovala s pocitem, že nejsem dost dobrá – pro rodinu, pro práci, pro sebe samu. Vyrůstala jsem ve stínu své úspěšné sestry a pod tlakem očekávání, která na mě kladla společnost i vlastní rodina. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v zemi, kde se od žen očekává, že budou dokonalé matky, manželky i profesionálky – a jaké to je, když se rozhodnete vystoupit z davu.
Jmenuji se Marie a právě jsem se dozvěděla, že můj syn Petr k nám nepřijede na návštěvu, protože jeho žena Jana mu to zakázala. Vždycky jsem si myslela, že naše rodina drží pohromadě, ale teď mám pocit, že se mi všechno rozpadá pod rukama. V tomto příběhu popisuji bolest, zklamání a otázky, které si kladu jako matka, když se mi vlastní dítě vzdaluje.
Jednoho večera jsem ztratila kontakt se svým synem a propadla zoufalství, které mě donutilo obrátit se k modlitbě a víře. V příběhu popisuji, jak jsem hledala pomoc u sousedů, rodiny i Boha, a jak mě tato zkušenost změnila. Nakonec jsem pochopila, že někdy musíme pustit kontrolu a přijmout nejistotu, abychom našli vnitřní klid.
Jmenuji se Jaroslav a myslel jsem si, že technologie mi nahradí všechno, co mi v životě chybělo – dokonce i lásku. Po rozvodu jsem se obklopil chytrými spotřebiči a věřil, že už nikdy nebudu potřebovat nikoho dalšího. Jenže samota, která přišla, byla mnohem horší než jakýkoli nepořádek v bytě.
