Jmenuji se Alexandra a celý život jsem žila ve stínu svého staršího bratra Tomáše. Táta mu věnoval všechnu pozornost, zatímco já jsem se snažila získat aspoň kousek jeho lásky. Tento příběh je o bolesti, kterou v sobě nosím, a o tom, jak těžké je najít své místo v rodině, kde láska není rozdělená spravedlivě.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali ze školy, že můj syn Matěj omdlel a zranil se. Vždycky jsem ho učil, jak se má zachovat, když cítí, že na něj jde slabost, ale tentokrát to neudělal. Když jsem zjistil, proč, roztrhlo mi to srdce a změnilo pohled na celý náš školní systém.
Jmenuji se Marie a po čtyřiceti letech v nemocnici jsem se konečně dočkala důchodu. Místo klidu mě ale čekalo nečekané napětí s dcerou, která předpokládala, že teď budu hlídat vnoučata na plný úvazek. Musela jsem si vybojovat právo na vlastní život a štěstí, i když to znamenalo zklamat vlastní rodinu.
Jmenuji se Tomáš a v sedmi letech jsem napsal dopis, ve kterém jsem prosil o novou rodinu. Po rozdělení se sourozenci v pěstounské péči jsem se snažil najít místo, kde bych mohl znovu věřit a patřit. Můj příběh je o naději, bolesti odloučení a odvaze dítěte hledat lásku.
Jednoho deštivého odpoledne jsem zjistila, že mi zmizela vajíčka, která jsem si schovala na pečení. Když jsem se zeptala své snachy Jitky, kde jsou, obvinila mě z lakoty a oznámila, že si koupí vlastní lednici. Tahle drobná událost rozvířila v naší rodině staré křivdy a otevřela bolestivé otázky o soužití několika generací pod jednou střechou.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn požádá, abych při návštěvě Prahy bydlela v hotelu místo u něj doma. Tato situace mě hluboce zasáhla a přinutila přemýšlet o tom, jak se mění vztahy mezi rodiči a dětmi v dnešní době. V příběhu popisuji své pocity, rodinné konflikty i snahu pochopit novou generaci.
Jmenuji se Tomáš a v osmnácti mi lékaři oznámili, že mám vzácnou genetickou poruchu, která mi nedává moc šancí na dlouhý život. Přesto jsem se rozhodl bojovat, dokončil jsem gymnázium s vyznamenáním a dnes pracuji jako novinář v Praze. Můj příběh je o bolesti, vzdoru, rodinných konfliktech i naději, která mě nikdy neopustila.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, jak obyčejná otázka u nedělního oběda může roztrhnout naši rodinu. Můj manžel Tomáš odmítá jít na můj pracovní večírek a moje matka do toho vnáší ještě víc napětí. Všechno, co jsme s Tomášem dlouho zametali pod koberec, najednou vyplulo na povrch.
Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil naruby, když jsem zjistila, že můj manžel bez mého vědomí koupil dvě garsonky místo našeho vysněného bytu. Jednu z nich navíc plánuje dát své matce, která se do našeho života neustále vměšuje. Teď stojím před rozhodnutím, zda bojovat za svůj hlas v manželství, nebo se smířit s tím, že o mém životě rozhodují druzí.
Držím v ruce sklenici vody a přemýšlím, proč mě tak tíží. Můj život se rozpadá pod tíhou starostí, které si nedokážu pustit z hlavy – rozvod, nemoc matky, dluhy. Příběh o tom, jak těžké je pustit minulost a začít znovu dýchat.
Sedím sama v kuchyni a čekám na telefonát, který nepřichází. Moje děti žijí své životy, zatímco já se snažím pochopit, kde se stala chyba. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a těžkém rozhodnutí, které může všechno změnit.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset volit mezi svou vlastní matkou a tchyní. Když se zdraví mé tchyně paní Novotné začalo zhoršovat, ocitla jsem se v pasti mezi očekáváními své rodiny a povinnostmi k manželovi. Tento příběh je o tom, jak těžké je někdy najít rovnováhu mezi láskou, loajalitou a vlastním štěstím.
