Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní rodiče dokážou zavrhnout v nejhorší chvíli mého života. Po těžkém pobytu v nemocnici jsem čekala podporu, místo toho přišlo mlčení a odmítnutí. Teď stojím před otázkou, jak žít dál bez jejich lásky a co vlastně znamená rodina.
Jedné bouřlivé noci jsem byla neprávem obviněna z nedbalosti při hlídání dětí. To spustilo lavinu pomluv a rozvrátilo nejen mou pověst, ale i vztahy v rodině. Dodnes hledám odpověď na otázku, zda se dá ztracená důvěra vůbec někdy získat zpět.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila s pocitem, že do své rodiny nepatřím. Když mi bylo patnáct, objevila jsem dopis od své biologické matky, který mi obrátil svět vzhůru nohama. Najednou jsem musela čelit pravdě o svém původu i o předsudcích, které mě provázely od narození.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní tchán a tchyně dokážou tak zklamat. S manželem jsme roky snili o vlastním domově, ale jeho rodiče, kteří mají peněz na rozdávání, nám odmítli pomoci. Jejich rozhodnutí nás rozdělilo a já se ptám: Je dovolená opravdu důležitější než rodina?
Jmenuji se Lenka a můj život se obrátil naruby, když jsem se vdala za Petra. Jeho matka mě nikdy nepřijala a po narození našeho syna Filipa mě vyhodila z domu. Teprve po letech a velké bolesti přišla s prosbou o odpuštění, ale já stále nevím, zda jí dokážu věřit.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že nejkrásnější den mého života se promění v noční můru. Moje svatba s Petrem se změnila v bitevní pole, když jeho matka vtrhla dopředu právě ve chvíli, kdy jsem říkala své sliby. Dodnes si kladu otázku, jestli je možné odpustit a jít dál, když vám někdo takhle rozbije sny.
Po návratu z porodnice jsem doufala v lásku a podporu, ale místo toho jsem našla jen samotu a nepochopení. Můj manžel Tomáš byl zcela pohlcený prací a já jsem musela čelit mateřství téměř sama. Tento příběh je o bolesti, tichém boji a hledání vlastní síly v zemi, kde se o trápení matek často mlčí.
Každý den balancuji mezi vlastní rodinou a napjatým vztahem s tchyní, která si stěžuje, že nevidí vnoučata, ale nikdy si na ně nenajde čas. V příběhu odhaluji skryté křivdy, nevyřčené výčitky a únavu z neustálého hledání rovnováhy mezi očekáváními a realitou. Nakonec se ptám sama sebe – kde končí opravdová touha a začínají prázdná slova?
Jmenuji se Marie a celý život jsem prožila v Plzni, v malém domku se zahrádkou. S přibývajícími roky mi ubývá sil a vztahy s dětmi i vnoučaty se komplikují – návštěvy jsou vzácné a často podmíněné penězi. Toto je příběh o bolesti, lásce a otázkách, které zůstávají, když se rodina stane cizími lidmi.
Jmenuji se Magda a dnes vám vyprávím, jak jsem přišla o všechno, co jsem považovala za nejdůležitější, abych našla samu sebe. Prošla jsem peklem rodinných konfliktů, chudoby a samoty, ale nedovolila jsem nikomu vzít mi důstojnost. Je to příběh o tom, jak jsem našla sílu bojovat za svůj život a sny.
Jmenuji se Lucie a právě prožívám nejtěžší období svého života. Můj manžel odmítá pomoci mé sestře, pokud nesplním jeho podmínky, a já se cítím rozpolcená mezi láskou k rodině a loajalitou k muži. Každý den mě tíží rozhodnutí, které může navždy změnit naše vztahy.
Jmenuji se Anička a odjakživa jsem milovala kreslení a tvoření, ale babička s dědou mi každý rok dávají panenky a stavebnice, které mě vůbec nebaví. Snažila jsem se jim vysvětlit, co mě opravdu těší, ale oni trvají na svém, protože „tohle je pro holčičky nejlepší“. Tenhle příběh je o tom, jak moc může bolet, když vás vlastní rodina nechce slyšet, i když křičíte celým srdcem.
