Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem musela přežít pod tíhou rodinných očekávání a cizích rozhodnutí v ostravském paneláku. Sama jsem vychovávala syna, čelila odsouzení, chudobě a bolesti z opuštění těmi, kteří mě měli milovat. Toto je moje zpověď, můj tichý výkřik všem, kdo se cítí sami proti světu.
Všechno začalo jedním zoufalým telefonátem od mé dcery, ale skončilo to slzami, výčitkami a pocitem, že jsem jen využívaná. Přijala jsem roli babičky na plný úvazek, když bylo mé vnouče nemocné, ale zůstala jsem sama se spoustou otázek o tom, kde jsem jako matka i babička selhala. Sdílím svůj příběh jako výkřik pro všechny prarodiče, kteří cítí totéž.
Jednoho deštivého večera moje tchyně nečekaně požádala, abychom jí koupili dům na venkově. Tato žádost rozvířila v naší rodině vlnu konfliktů, slz a bolestivých rozhovorů. Díky víře a modlitbě jsem v sobě našla sílu postavit se za sebe a hledat cestu k usmíření.
Jmenuji se Marie a ve svých 78 letech jsem udělala rozhodnutí, které rozbilo naši rodinu. Převedla jsem svůj dům na vnuka, protože jsem věřila, že to je správné, ale moje dcera Jana mi to nikdy neodpustila. Už čtyři měsíce se mnou nemluví a já každý den přemýšlím, jestli jsem opravdu udělala chybu.
Vtrhla jsem do bytu jako vichřice a v kuchyni našla cizího muže, jak pije moji kávu. Máma, Alena, stála vedle něj s provinilým pohledem a já cítila, jak se mi svět hroutí pod nohama. Tohle je příběh o zradě, osamělosti, rodinných hranicích a o tom, jak jsem v zarostlé zahradě našla cestu k odpuštění i k sobě samé.
Jmenuji se Magda a osm let jsem byla manželkou Michala. Celý život jsem se obětovala jeho rodině, až jsem zapomněla, kým vlastně jsem. Teď stojím na rozcestí a musím se rozhodnout, jestli budu dál žít podle očekávání ostatních, nebo konečně začnu žít pro sebe.
Jsem Jana a pracuji v drogerii, kde často dostávám kosmetiku jako bonus. Jednoho dne si moje tchyně Alena bez dovolení vzala můj drahý krém na obličej, což spustilo řetězec událostí, které navždy změnily naši rodinu. Tato zkušenost mě naučila, jak křehké mohou být rodinné vztahy a jak jeden malý konflikt může vyrůst v něco mnohem většího.
Jednoho večera u rodinného stolu jsem zjistila, že můj hlas v naší rodině nic neznamená. Když tchyně rozhodla za nás všechny, že si vezmeme hypotéku, a nikdo se mě nezastal, pochopila jsem, že musím odejít. Tahle zkušenost mě naučila, jak těžké je najít odvahu postavit se za sebe a odejít i od těch, které miluji.
Dívám se do zrcadla a nepoznávám samu sebe. Moje láska k Ivanovi byla kdysi pohádková, ale jeho minulost s Lenkou mi rozervala srdce a probudila ve mně nejistotu, kterou jsem nikdy nečekala. Toto je příběh o tom, jak jsem bojovala s vlastní žárlivostí, rodinnými konflikty a hledáním sebe sama.
Jmenuji se Lenka a můj syn Tomáš se narodil s velkým mateřským znaménkem na tváři. Bojovala jsem s předsudky, pohledy i vlastními obavami, ale rozhodla jsem se udělat něco nečekaného, abych mu ukázala, že je dokonalý takový, jaký je. Tím jsem změnila nejen náš život, ale i pohled lidí v našem městě.
Jsem Jana, matka, která se snaží pochopit rozhodnutí své dcery. Bojuji s vlastními obavami, když vidím, jak se Klára vrhá do manželství a mateřství příliš brzy. V příběhu popisuji naše rodinné konflikty, vnitřní boj a otázky, které si kladu jako matka.
Jsem Marie, babička z malého města na Vysočině, která se odmítá smířit s představou, že stáří znamená vzdát se radosti ze života. Moje dcera Jana mi často vyčítá, že se oblékám a chovám příliš mladistvě, což v naší rodině vyvolává napětí a otázky o tom, co se od ženy mého věku vlastně očekává. V příběhu popisuji své vnitřní boje, rodinné konflikty i chvíle, kdy se ptám sama sebe, jestli mám právo být šťastná po svém.
