Jmenuji se Petra a poslední roky žiju v manželství, kde jsem na všechno sama – od dětí přes domácnost až po práci. Můj muž Tomáš je fyzicky přítomný, ale duchem dávno někde jinde, a já se každý den ptám, kde jsem udělala chybu. Příběh o vyčerpání, ztrátě sebevědomí a hledání odpovědi na otázku, jestli má smysl dál bojovat.
Jsem matka, která přišla o vlastní dceru, ačkoliv je stále naživu. Všechno se změnilo, když si vzala Petra – od té doby je jako vyměněná, a já nevím, jestli ji ještě někdy získám zpět. Píšu to v zoufalství po dalším hádce, protože už nevím, co dělat.
Jmenuji se Martin Dvořák a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musel volit mezi vlastním strachem a životem své dcery. Vše se odehrálo během rodinného výletu na Slapy, kde jsem se ocitl tváří v tvář největší noční můře každého rodiče. Tento příběh je o odvaze, vině a o tom, jak hluboko může sahat rodičovská láska.
Jmenuji se Ivana a jednoho večera mi manžel Petr jedinou větou zničil sebevědomí. Od té chvíle se náš vztah začal rozpadat a já, matka dvou malých dětí, jsem musela bojovat nejen s jeho slovy, ale i s vlastním obrazem v zrcadle. Hledám cestu ven z bolesti, kterou způsobila slova nejbližšího člověka, a ptám se, jestli je možné znovu najít samu sebe.
V okamžiku, kdy jsem si myslela, že už mě v životě nic nečeká, jeden nečekaný rozhovor na autobusové zastávce změnil úplně všechno. Mezi každodenními hádkami s manželem, starostmi o dospělé děti a pocitem neviditelnosti jsem našla odvahu začít znovu. Tohle je příběh o tom, jak jsem ve věku, kdy se od žen čeká, že se stáhnou do ústraní, objevila samu sebe a svět za hranicemi malého českého města.
V den mé svatby s Petrem chyběli jeho rodiče. Přes mé prosby je nepozval, protože staré křivdy a hrdost byly silnější než touha po smíření. Po letech se ptám sama sebe, jestli lze napravit, co bylo zničeno, a jestli jsme opravdu udělali správné rozhodnutí.
Jmenuji se Jan a právě teď sedím v kuchyni, zatímco moje druhá žena Sabina na mě křičí, že žiju minulostí. V hlavě mi běží vzpomínky na Elišku a naši dceru Klárku, které jsem opustil kvůli touze po novém začátku. Teď, když vidím, jak se mi život rozpadá pod rukama, nevím, jestli mám sílu napravit své chyby.
Od dětství jsem nosil(a) obnošené oblečení, jedl(a) levná jídla a nikdy jsem nebyl(a) na dovolené. Máma šetřila každou korunu, ale já jsem za to platil(a) cenu v podobě studu, osamění a pocitu méněcennosti. Dnes se snažím pochopit, jestli to všechno stálo za to, nebo jestli jsem jen ztratil(a) kus sebe.
Vše se zlomilo v jediném okamžiku, když mě partner i jeho matka obvinili z nevěry a odmítli mé nenarozené dítě. Zůstala jsem sama, opuštěná a musela jsem se naučit žít bez podpory, kterou jsem považovala za samozřejmou. Po letech, kdy jsem si vybudovala nový život se synem, mě minulost dohnala – ale já už byla silnější a připravená postavit se jí čelem.
Jmenuji se Kateřina, je mi 38 let a žiji s manželem Tomášem a našimi dvěma dětmi v domě na okraji Prahy. Naše rodinné štěstí se začalo rozpadat ve chvíli, kdy se k nám nečekaně nastěhovali Tomášovi rodiče – a odmítali odejít. V této zpovědi popisuji napětí, skryté konflikty a otázku, kolik je člověk ochoten obětovat pro rodinu.
Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malém městě na Vysočině musela postavit chudobě, předsudkům i vlastní rodině. Přes slzy, ponížení a nejistotu jsem našla sílu vybudovat nový život pro sebe a svého syna. Dnes chci svým příběhem dodat odvahu všem, kteří se cítí ztraceni.
Jmenuji se Marta a ještě před pár lety bych si nikdy nepomyslela, že mě vlastní otec postaví před dveře našeho bytu. Vždycky jsem byla jeho malá holčička, ale dnes stojím na pokraji bezdomoví a ptám se sama sebe, kde se stala chyba. Je to můj příběh o ztrátě jistot, rodinných konfliktech a hledání odpovědi na otázku, co vlastně znamená domov.
