Jsem majitelkou rodinného e-shopu a čelím nečekané zradě ze strany vlastního zetě. Myslel si, že práce v rodinném podniku znamená jen pohodlí a minimum úsilí, což vyústilo v napětí mezi mnou, manželem, dcerou a celou rodinou. Teď musím rozhodnout, co je důležitější – podnik, nebo rodinná soudržnost.
Jmenuji se Tomáš a jsem otcem osmileté Aničky. Můj příběh je o bolesti, kterou jsem pocítil, když jsem viděl, jak peníze a společenský status začaly rozdělovat děti v prestižním pražském gymnáziu, kam chodí moje dcera. Když jsem se pokusil postavit této nespravedlnosti, narazil jsem na odpor, který navždy změnil mě i moji rodinu.
Už téměř dva roky jsme s manželem nepromluvili s jeho otcem. Jeho zastaralé názory a neustálé ponižování mě přiměly postavit se za sebe i naši rodinu. Přestože to mezi mnou a manželem vyvolalo napětí, věřím, že někdy je třeba říct dost.
Jmenuji se Marie a už rok jsem neviděla svou milovanou vnučku Aničku. Poté, co jsem přestala finančně podporovat svého syna Petra, mě od sebe i od Aničky odstřihl. Každý den mě pronásleduje bolest, vztek i otázky, zda jsem udělala správně.
Po rozvodu s manželem, kterého jsem znala od střední školy, jsem přišla o všechno a ocitla se bez střechy nad hlavou. Teď se snažím postavit vlastní dům a začít znovu, ale nový vztah mi přináší víc otázek než odpovědí. Sdílím svůj příběh o zradě, naději a strachu z dalšího zklamání.
Jmenuji se Petr Novotný a nikdy jsem si nemyslel, že jedno obyčejné odpoledne u Máchova jezera mi převrátí život naruby. Když jsem viděl svou dceru Lucii mizet pod hladinou, neváhal jsem ani vteřinu. Ten okamžik mi navždy změnil pohled na rodinu, odvahu i vlastní chyby.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s pocitem méněcennosti, který mi vštěpovala vlastní matka. Když jsem se rozhodla postavit za sebe a změnit svůj život, musela jsem čelit nejen jejímu odporu, ale i nepochopení celé rodiny. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v prostředí, kde vás neustále někdo sráží, a jaké to je, když se konečně rozhodnete říct dost.
Jmenuji se Ivana a ve svých devětadvaceti letech jsem se ocitla sama na mateřské, když můj partner odmítl převzít odpovědnost za našeho syna a vše přenechal své matce. Můj příběh je o tiché bolesti, ztracené důvěře a každodenním boji za pochopení a podporu. Ptám se: Kam se poděla láska, když přišly skutečné zkoušky?
Jmenuji se Kristýna a před deseti lety jsem musela opustit svou dvanáctiletou dceru Evu, abych mohla pracovat v Německu a zajistit nám lepší život. Dnes, když je Eva dospělá, cítím mezi námi propast, kterou způsobila má tehdejší volba. Příběh o vině, nevyřčených slovech a hledání odpuštění.
Jmenuji se Lucie a právě prožívám nejnapjatější období svého života. Můj manžel a švagrová se rozhodli, že budu hlídat její dítě, protože jsem přece ‚jen‘ na mateřské. Bojuji s pocitem viny, tlakem rodiny a touhou postavit se za sebe i své děti.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala dětem, ale na stáří jsem zůstala sama a zapomenutá. Po smrti manžela se moje dcery odcizily a já se ocitla v chudobě, přestože jsem jim dala všechno. Teď se ptám – má vůbec smysl obětovat se pro rodinu, když nakonec zůstane člověk sám?
Jednoho dusného červnového večera jsem se hádala s mámou, která nikdy nepochopila, proč potřebuji být chvíli sama. Utekla jsem do staré chaty po dědovi na Šumavě, kde jsem čelila nejen prachu a samotě, ale hlavně svým strachům a rodinným tajemstvím. Tenhle léto mě změnilo víc, než jsem čekala – a pořád nevím, co znamená být opravdu svobodná.
