Před pěti lety si moji tchán a tchyně půjčili velkou částku peněz. Teď, když jsme sami v těžké situaci, mi manžel navrhuje, abychom jim dluh odpustili. Cítím se zrazená a stojím před rozhodnutím, které může naši rodinu rozdělit.
Jednoho deštivého večera mi zavolala dcera, abych jí pomohla s hlídáním vnuka, zatímco ona musí do nemocnice. To, co jsem během těch několika dnů zjistila, otřáslo základy mé rodiny a donutilo mě přehodnotit vše, čemu jsem věřila. Zůstala jsem stát před otázkou, jestli vůbec známe ty, které milujeme nejvíc.
Jsem Marie, matka devíti dcer z malé vesnice na Vysočině, a právě čekám své desáté dítě. Celý život mě provází tlak rodiny i okolí, že bych měla konečně porodit syna, ale já se snažím najít vlastní hodnotu a štěstí v tom, kým jsem a jaké děti mám. Můj příběh je o naději, zklamáních a hledání sebe sama v české realitě plné tradic a předsudků.
Po smrti babičky jsem v její zásuvce objevila starou fotografii, která mi obrátila život naruby. Postupně jsem odhalovala rodinné tajemství, které naši rodinu roztrhlo na kusy, a musela jsem se rozhodnout, jestli dokážu odpustit. Tento příběh je o bolesti, hledání pravdy a síle rodinných pout.
Jmenuji se Jana a celý život jsem věřila, že svého syna Tomáše znám lépe než kohokoliv jiného. Když se mi začal vzdalovat, myslela jsem si, že je to jen přirozený vývoj dospělosti. Až nemocniční postel a lidé kolem něj mi otevřeli oči – a já zjistila, že jsem možná nikdy neviděla jeho skutečnou tvář.
Na svatbě svého syna jsem bojovala s pocitem zlomeného srdce, protože jsem nedokázala přijmout jeho volbu partnerky. Každý úsměv byl jen maskou pro bolest, kterou jsem skrývala před ostatními. Teď, když vidím, jak se mi rodina vzdaluje, přemýšlím, jestli je ještě šance na smíření a klid v duši.
Jmenuji se Jana a rok jsem se starala o nemocnou sousedku, paní Novákovou, zatímco její vlastní dcera byla daleko. Moje ochota pomáhat se postupně změnila v únavu a frustraci, až jsem musela říct dost. Příběh o tom, jak těžké je najít hranici mezi lidskostí a sebeobranou.
Celý život jsem si myslela, že jsme s mojí sestrou Lucií pro naši mámu stejně důležité. Ale když máma dala Lucii peníze na nový byt a mně nic, začalo mě to uvnitř trhat. Ztrácím důvěru v rodinu a nevím, jak se s tím vyrovnat.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejbolestivější bylo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
Jmenuji se Ivana a celý život jsem se snažila být dobrou nevlastní matkou své dceři Lucii. Když mě na její svatbu nepozvala, zhroutil se mi svět a začala jsem hledat odpovědi na otázku, kde jsem udělala chybu. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a touze po přijetí v rodině, která nikdy nebyla úplně moje.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy můj otec odmítl zaplatit za mé svatební šaty. V ten okamžik se mi zhroutil svět, protože jsem si myslela, že rodina stojí při mně za všech okolností. Ale právě tehdy jsem pochopila, jak hluboko mohou sahat rodinné konflikty a jak těžké je najít cestu zpět.
Jmenuji se Aranka a letos v létě jsem zjistila, že můj manžel Radek tráví víc času se svou bývalou ženou než se mnou. Všechno se ve mně bouřilo – žárlivost, nejistota, vztek i strach, že ho ztrácím. Přesto jsem musela čelit otázce: mám bojovat, nebo odejít?
