Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na svůj první školní ples, který se změnil v noční můru kvůli posměchu mých vlastních rodičů. Místo podpory jsem zažila bolest a ponížení, které mě poznamenalo na celý život. Dodnes přemýšlím, proč ti, kteří by nás měli chránit, dokážou nejvíc zranit.
Jmenuji se Lenka a nikdy nezapomenu na den, kdy někdo veřejně ponížil mého syna Filipa, který má Downův syndrom. Rozhodla jsem se napsat dopis člověku, který ho urazil, a tím jsem nejen bránila svého syna, ale také otevřela bolestivé téma předsudků v naší společnosti. Tento příběh je o odvaze, bolesti i naději, že laskavost může změnit svět.
Jmenuji se Petra a poslední dobou mě trápí, že moje děti se u mojí maminky nudí. Dřív jsme k babičce jezdili rádi, ale teď je to pro ně spíš povinnost. Hledám způsob, jak jim znovu ukázat kouzlo návštěv u babičky a zároveň nezranit city své maminky.
Nikdy bych nevěřila, že se má jediná dcera, kterou jsem vždy chránila a milovala, stane mým největším protivníkem. Po jejím rozvodu jsem stála pevně na její straně, ale půl roku poté se naše vztahy obrátily naruby. V tomto příběhu popisuji bolest, zradu a otázku, zda je možné najít cestu zpět k sobě.
Jmenuji se Lucie a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset vyhodit vlastní tchyni z bytu. Po měsících mlčení a přehlížení jejích zásahů do našeho soukromí jsem se rozhodla postavit se jí čelem. Teď přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc, nebo jestli jsem jen zničila naši rodinu.
Jsem Jana, matka a babička, která po letech práce toužila po klidu. Návrat mé dcery Martiny po rozvodu mi obrátil život naruby a já se ocitla v roli, kterou jsem nečekala. Teprve když jsem pochopila, že jsem se stala služkou ve vlastním domě, musela jsem najít sílu postavit se za sebe.
Jmenuji se Alena a ve třiašedesáti letech jsem se zamilovala. Po letech samoty po smrti manžela jsem našla odvahu znovu otevřít své srdce, ale místo podpory jsem čelila posměchu a nepochopení od svých dětí i okolí. Přesto věřím, že nikdy není pozdě začít znovu žít a milovat.
Celý život jsem šetřila, abych měla jistotu na stáří. Když mě dcera s manželem požádali o pomoc, neváhala jsem a půjčila jim všechny své úspory. Teď, když peníze potřebuji zpět, se rodina rozpadá a já nevím, jestli jsem udělala správnou věc.
Jmenuji se Petra a celý život jsem se snažila být tou nejlepší dcerou, jakou si moje máma, paní Věra, přála. Po smrti táty se z ní stal středobod naší rodiny, ale její očekávání a touha po naší blízkosti mě začaly dusit. Příběh o tom, jak jsem hledala cestu mezi láskou k mámě a potřebou žít svůj vlastní život.
V den svých pětadvacátých narozenin jsem otevřela dveře a za nimi stál muž, kterého jsem neviděla dvacet let – můj otec. Najednou chtěl, abych mu dala domov a podporu, jako by se nic nestalo. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj, vztek, zklamání i to, jak těžké je odpustit člověku, který vás kdysi opustil.
Jsem Linda, padesátiletá žena, která se po letech obětování rodině rozhodla znovu najít štěstí. Když jsem oznámila, že mám nového přítele, narazila jsem na odpor svého zetě i dcery. Můj příběh je o odvaze postavit se za vlastní životní štěstí a o tom, jak těžké je změnit zažité rodinné role.
Celý život jsem žila v přesvědčení, že můj otec odešel, když jsem byla malá. Po letech, kdy jsem se konečně osamostatnila a začala žít svůj vlastní život v Praze, se u mých dveří objevil neznámý muž, který tvrdil, že je můj otec. Jeho příchod roztrhl staré rány a donutil mě čelit pravdě, kterou mi máma celý život tajila.