Nejvíce frustrující je, že Radek opravdu nechápe, proč jsem ho opustila. V jeho mysli nám poskytl vše, co naše dcera a já potřebujeme pro pohodlný život. Jeho máma vždy říkala, že bych měla být vděčná, že mi dovolil žít v jeho domě. Nikdy nesouhlasila s tím, abychom si pronajali byt. Dokonce navrhla, abychom
Před dvěma lety jsem si vzala Honzu, rozvedeného muže. Vůbec mi to nevadilo; naopak mě to uklidňovalo, že má dobré úmysly. Všechno bylo v pořádku, dokud mě Honza nepřekvapil nečekanou zprávou. „Zuzka se k nám brzy nastěhuje. Dostal se na vysokou školu a nějakou dobu u nás zůstane…“
Pracuji na neurologické rehabilitační jednotce, kde každý pacient musí být po propuštění vyzvednut někým z rodiny. Protože pacient je stále slabý a zapomnětlivý, často se stává, že má rodinu, ale nikdo ho nechce vyzvednout. Tentokrát se to stalo znovu: Zavolal jsem sestře pacienta, který nám připomínal umělce – měl tetování, rozcuchané vlasy a
Kdykoliv má někdo z jeho příbuzných problém, jen můj manžel ho může vyřešit. Všichni v jeho rodině vědí, že můj manžel jim přijde na pomoc, což nám nezanechává žádný čas pro nás.
Když můj manžel navrhl, abychom se přestěhovali k jeho matce do jejího třípokojového domu, nabídla jsem mu, aby se přestěhoval ke mně. Bylo to malé, ale zvládli bychom to. Netušila jsem, že návštěva u jeho matky odhalí šokující pravdu.
Při každé příležitosti mi připomínají, kolik pro mě udělali a jak tvrdě pracovali, aby mě vychovali. A já jsem jen nevděčné dítě! Jen já znám pravdu.
Mladý pár „dostal“ dům jako svatební dar. Několik měsíců před svatbou tam bydleli, ale nyní je dům oficiálně synův. Po svatbě se tchyně a snacha nemohly shodnout – dům údajně dostali, ale s papírováním nespěchají. Navíc ani neumožňují snaše, aby se zaregistrovala.
Nedávno Adéla sdílela bizarní situaci, která se odehrála v jejich rodině. Vždy věděla, že Radek má dítě, ale nikdy plně nezvážila důsledky.
Ale nejironičtější na tom je, že mě neustále žádá o finanční podporu, protože její důchod nestačí. Proč nepožádá o pomoc mého bratra?
Do tří let jsem věřila, že se jmenuji „Dýně.“ Proč? Protože mě tak nazýval můj táta. Jakmile jsem dospěla do puberty, tento láskyplný přezdívka získala jiný význam.
Jako jedináček mohu s jistotou říci, že vím, jaké to je zažít helikoptérové rodičovství. Od útlého věku se moji rodiče snažili ovládat každý aspekt mého života. Moje máma byla vždy úzkostná a měla problémy s řízením svých emocí. Můj táta byl úplně jiný člověk, což často způsobovalo problémy. Měla jsem velmi neobvyklé dětství a dospívání. Ve školce jsem teprve začínala rozvíjet
Teď ode mě rodina očekává omluvu, ale necítím se provinile. Nedávno se mi podařilo splatit studentské půjčky po letech tvrdé práce. Pět let jsem obětovala všechno.
