Před dvěma lety tragicky zemřel Jan, když jejich dcera Ema měla dva roky a syn Michal čtyři. Byl sražen autem, zatímco čekal na autobusové zastávce. Nyní jeho vdova, Šárka, čelí neustálému tlaku od své tchyně, aby zůstala sama na počest Janovy památky.
– „Opravdu tě chce poznat. Koneckonců, byla v zahraničí, když jste se s Honzou vzali a nemohla se zúčastnit vaší svatby!“ Samozřejmě jsem nečekala, co se stane dál.
V životě každého člověka nastane chvíle, kdy musí čelit svým nejhlubším obavám a nejistotám. Pro některé je tento okamžik vyvolán krizí středního věku. Pro jiné je to důsledek rodinných sporů a nedůvěry.
Linda nemohla snést myšlenku, že by si její syn, Michal, vzal Janu. Měla pro něj velké plány a viděla Janu jako hrozbu pro jejich blízký vztah. Michal byl její pýcha a radost, její opora a ten, na koho se spoléhala do budoucna. Proč se jí nezeptal na radu před tak velkým rozhodnutím? – „Mami, Jana a já jsme se rozhodli vzít. Svatba bude za dva měsíce.“ Linda byla odhodlaná změnit jeho názor.
Paní Nováková byla neobvyklá žena. Byla atraktivní, upravená a vždy měla stylový účes. Měla však obtížnou povahu. Její hlas byl hlasitý, nebyla příliš zdvořilá a často pomlouvala lidi kolem sebe. Nevadilo jí to dělat ani v jejich přítomnosti. Jak se lidé cítili, ji příliš nezajímalo. Často mluvila o svých problémech se svými
Byli jsme ve vážném vztahu, takže jsem se rozhodla si dítě nechat a vychovat ho. Dokončili jsme střední školu a museli jsme rychle dospět. Dospělost nás zasáhla tvrdě. Museli jsme najít místo k bydlení.
Vzali jsme se, když nám bylo oběma dvacet čtyři let. V té době jsem už byla těhotná. Právě jsme dokončili studium pedagogiky. Naše rodiny nebyly bohaté, takže jsme museli tvrdě pracovat, abychom vyšli s penězi. Vynechala jsem mateřskou dovolenou a rozhodla se pro krmení umělým mlékem. Ať už to bylo kvůli stresu nebo něčemu jinému, věci se od té doby začaly zhoršovat.
Po rozvodu s první manželkou nechal Jan jí jejich společný dům, i když měl právní nárok na polovinu. Jeho bývalá manželka měla další dítě a zanedbávala jejich starší dceru, Emu. Jan si poté vzal Emu k sobě a jeho nová manželka, Šárka, ji přivítala ve svém domově. Během dětství měla Ema vše, co potřebovala. Ale když přišla její svatba, nepozvala Šárku, což Jana rozzuřilo a zoufale hledal řešení.
Když jsme spolu chodili, vždy zdůrazňovala naše rozdíly, jako by naznačovala, že nejsem hodna jejího syna. Ukazovala to skrze chytré poznámky a komentáře o mém původu a životním stylu.
Byla to tátova vina? Mámin křehký obrys byl viditelný skrz její noční košili. Tátovo nové auto bylo dalším živým vzpomínkou z Jakubova dětství. Mámina neustálá přítomnost na gauči v obýváku byla známkou její deprese, ale Jakub to pochopil až později. V 90. letech nikdo v jejich malém městě nemluvil o duševním zdraví.
„Nebudu mít klid, dokud nebudeš sdílet svůj byt s bratrem.“ Můj bratr je prostě takový. Není ani tady, ani tam. A teď musím sdílet svůj byt s ním.
Zoufale doufám, že se můj syn rozvede se svou ženou a získá péči o jejich dítě. Zkoušela jsem všechno, co bylo v mých silách, ale zatím nic nezabralo. Žijeme v Praze. Můj syn byl vždy chytrý chlapec. Vystudoval vysokou školu, získal dobrou práci v technologické firmě. Tam ji potkal. Polapila ho, toho blázna, a teď chce
