V malém bytě žiju se synem, snachou a vnukem, kde se dusíme nejen nedostatkem prostoru, ale i nevyřčenými slovy a napětím. Každý den bojuji s pocitem viny, že jsme v této situaci kvůli mně, a zároveň se snažím najít sílu, abych rodinu udržela pohromadě. Nejvíc mě bolí, když musím své slzy schovávat v koupelně, protože nechci být pro ostatní přítěží.
Jedné zimní noci jsem slíbil umírající babičce, že přijmu svého bratra Petra do svého bytu, i když jsme se roky vyhýbali jeden druhému. Společné bydlení otevřelo staré rány, vyplavilo dávné křivdy a přinutilo mě přemýšlet, co vlastně znamená rodina. Teprve když jsme se postavili pravdě čelem, pochopil jsem, jak těžké je někoho skutečně pustit do svého života – nebo ho navždy vyhnat.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že mě jedna žádost mé tchyně postaví před rozhodnutí, které rozbije naši rodinu. Po letech napětí mezi mým mužem Petrem a jeho matkou Marií jsme ji museli přijmout do našeho bytu. Její poslední přání však změnilo vše a já se musela rozhodnout, co je ještě únosné v rodinných vztazích.
Jmenuji se Matěj a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musel prodat svého plyšového medvěda, abych pomohl své rodině. Bylo mi tehdy osm let a svět se mi zdál nespravedlivý, ale láska k rodičům mě donutila udělat něco, co bych si nikdy nepředstavoval. Tento příběh je o odvaze, bolesti i naději, která nás držela pohromadě.
Jednoho bouřlivého večera jsem otevřela dveře cizímu chlapci a přijala ho do svého života. Netušila jsem, že o pár měsíců později se na mém prahu objeví jeho dvojče a odhalí pravdu, která otřese základy mé rodiny. Příběh o lásce, vině a odvaze čelit minulosti.
Jmenuji se Ondřej a po roce ticha mě překvapil nečekaný příjezd mého tchána Karla. S manželkou Janou jsme žili skromně a snažili se ušetřit na vlastní bydlení, když se Karel zničehonic objevil u našich dveří. Jeho skutečný důvod návštěvy otřásl naším vztahem i celou rodinou.
Sedím v kuchyni a čekám na syna Tomáše, který mi má sdělit zásadní novinu. V hlavě mi víří myšlenky na jeho manželství s Norou, ženou, kterou jsem zpočátku odmítala kvůli jejímu synovi z předchozího vztahu. Teď stojím před otázkou, jestli jsem byla příliš přísná, nebo jestli jsem měla pravdu.
Jmenuji se Tereza a nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsem se s bratrem Lukášem rozhodla, že naší mamince konečně poděkujeme za všechno, co pro nás obětovala. Vyrůstali jsme v malém městě, kde máma dřela od rána do noci v místní jídelně, aby nám zajistila lepší život. Náš pokus o vděčnost však odhalil staré rány a nečekané pravdy, které změnily naši rodinu navždy.
Od chvíle, kdy jsem poprvé slyšela slova své tchyně, věděla jsem, že to nebude jednoduché. Její dárek – auto pro mého manžela Petra – přišel s podmínkou, která mě hluboce zasáhla. Příběh o tom, jak jeden dar dokáže rozdělit rodinu a postavit mě do role pasažéra nejen v autě, ale i ve vlastním životě.
Jmenuji se Petr a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem utekl před vlastní rodinou. Strach z odpovědnosti mě přemohl, když mi manželka oznámila, že čekáme trojčata. Po letech jsem se musel postavit svým činům tváří v tvář a pochopit, co všechno jsem ztratil.
Jmenuji se Matěj a ještě před rokem jsem spal s mámou a sestrou pod mostem u Vltavy. Každý den jsem utíkal do parku, kde jsem na staré šachovnici nacházel klid i naději. Dnes stojím před rozhodnutím, které může změnit život nejen mně, ale i celé mé rodině.
Stojím před domem, kde jsem vyrůstala, a vím, že dnešní rodinná porada rozhodne o jeho osudu. Vzpomínky na babičku Marii a naše společné chvíle se mísí s obavami, že dům prodáme a ztratíme tak kus sebe. Nakonec ale všechno dopadne jinak, než jsme čekali – a já si uvědomím, co pro nás domov opravdu znamená.
