Běžný stereotyp, že matka musí věnovat celý svůj život svým dětem, nesedí každému. Lída, matka dvou dospělých dcer, s tímto názorem nikdy úplně nesouhlasila. Proto se po zdědění jmění od své zesnulé sestry rozhodla pro nekonvenční krok… Co se stalo dál? Lída se vdala mladá a měla dvě krásné dcery. Její manžel se ukázal být
Ale nestěžovali jsme si; všechno bylo v pořádku, protože jsme ještě neměli děti a ani jsme je neplánovali. Nyní, o tři roky později, čelíme s manželem jiné realitě.
Vdala jsem se, když mi bylo 25 let. Byli jsme šíleně zamilovaní a myslela jsem si, že je to láska na celý život. Rok po naší svatbě se nám narodil syn. Život byl jako pohádka. Tak to zůstalo několik let, ale pak pohádka skončila. Můj manžel mi začal lhát a pak mě podvádět. Dlouho jsem to snášela, protože jsem nechtěla
Já a Petr jsme strávili roky budováním našeho vysněného domu. Stojí jako nejvyšší a nejkrásnější dům v okolí. Musel jsem pracovat v zahraničí 15 let, abych ho dokončil.
Moje sestra Viktorie nám řekla, abychom ji nechali na pokoji a že bude mít tolik dětí, kolik bude chtít. Požadovala, abychom se jí nepletli do života. Toto je náš příběh.
Zima. Pozdní večer. Nora právě usnula, takže jsem šla do kuchyně uvařit si čaj. Jsme teď jen my dvě, i když ještě nedávno jsem měla velkou rodinu. Ale jednoho dne mi manžel zavolal a řekl, že už se nevrátí domů. Nikdy. Prostě se zamiloval do jiné ženy. Byla jsem na to trochu připravená, protože jsem už nějakou dobu tušila, že má manžel poměr.
Oslavili jsme tuto příležitost v úzkém rodinném kruhu: jen táta, máma a já. Bylo to tátovo přání a máma i já jsme souhlasili. Nechtěl jsem
– Snažili jsme se být přísní. Nedávali jsme jí všechno, co chtěla hned. Ale nemohu říct, že jsme se k ní chovali špatně; nebyla na tom hůř než ostatní.
Telefon zazvonil a ozval se ustaraný, mladý hlas: „Milujeme se. Prosím, pusť ho!“ – „Víte, slečno, já svého manžela nepřivázala k radiátoru ani nezamkla do sklepa. Tak bojujte za svou lásku! Hezký den.“ Emma zavěsila. „Tohle je poprvé. Taková drzost. No, brzy bude doma na večeři, takže má hodně co vysvětlovat…“
– Jak jsi mohla zapomenout na svou vnučku tak rychle? Měla narozeniny, právě jí bylo 15! Chápu, že jsem pro tebe cizí, ale Anička! Je to tvoje vnučka.
Nora nemohla přijmout Penelopu; byla rozzuřená! Její Tomáš… Je na svého syna hrdá, má s ním plány a on je její oporou. Je si jistá, že se o ni ve stáří postará. Proč ho nenapadlo požádat ji o radu? – „Mami, Penelopa a já jsme se rozhodli vzít. Za dva měsíce máme svatbu.“ Tolik pro něj obětovala.
Ondřej skončil v sirotčinci. Navštěvovali jsme sirotčinec jako dobrovolníci. Když jsme přinesli potraviny, poprvé jsme se s tímto chlapcem setkali. Okamžitě upoutal naši pozornost, takže