"Teta Vzala Nemocnou Babičku k Sobě Domů: O Čtyři Měsíce Později Jsme Zjistili, že Ji Poslala do Domova Důchodců"

„Teta Vzala Nemocnou Babičku k Sobě Domů: O Čtyři Měsíce Později Jsme Zjistili, že Ji Poslala do Domova Důchodců“

Živě si pamatuji den, kdy moje teta, sestra mé mámy, vzala naši nemocnou babičku k sobě domů. To, co nám řekla, bylo zraňující a nezapomenutelné. Pronesla velké řeči, které by mohly být napsány do knihy citátů. Teta nebyla příliš laskavá. Urážela nás různými způsoby. V podstatě šlo o to, jak my, nevděčníci, chceme umístit naši chudou, křehkou babičku do domova důchodců.

"Mami, Už To Nezvládám. Omlouvám Se, Ale Musím Ti Vzít Klíče od Našeho Domu" - Jan To Už Neunesl: Tentokrát Stál Plně na Straně Své Manželky

„Mami, Už To Nezvládám. Omlouvám Se, Ale Musím Ti Vzít Klíče od Našeho Domu“ – Jan To Už Neunesl: Tentokrát Stál Plně na Straně Své Manželky

Když se Eva vrátila z práce, její manžel vypadal dost zvláštně. Jan seděl na gauči, hluboce zamyšlený. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že snacha by neměla být ke své tchyni tak hrubá jako Eva. „Zase se sem vřítila…“