Jednoho deštivého večera mi syn Marek oznámil, že je otcem. Všechno, co jsem si myslela, že vím o své rodině, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu stát při něm, nebo ho nechat nést následky jeho činů samotného.
Jmenuji se Klára a můj život se obrátil naruby, když jsem v osmnácti otěhotněla s Petrem. Rodiče mě tehdy vyhodili z domu a já musela dospět mnohem rychleji, než jsem chtěla. Po deseti letech, kdy jsem si vybudovala vlastní život, se rodiče objevili u mých dveří a prosili mě o pomoc – a já musela čelit otázce, zda jim dokážu odpustit.
Jmenuji se Radek a jsem otec čtyř dětí. Po smrti manželky jsem se snažil zvládnout rodinu sám, ale jeden osudný večer, kdy jsem nechal nejstaršího syna hlídat sourozence, mi obrátil život naruby. Teď stojím před soudem a ptám se: Je možné být dobrým rodičem v očích společnosti, když děláte jen to nejlepší, co umíte?
Letos jsem se rozhodla změnit zaběhnutý řád naší rodinné oslavy a zapojit všechny do příprav. Netušila jsem, že tím otevřu staré rány, ale zároveň najdu novou blízkost s manželem Petrem a dětmi, Lukášem a Emou. Tento den mi ukázal, jak těžké je opustit tradice, ale i jak moc to může naši rodinu posílit.
Nedělní oběd se změnil v noční můru, když jsem v synově snoubence poznala dívku, která roky šikanovala mou dceru. Musela jsem se rozhodnout mezi pravdou a klidem v rodině, zatímco mě svíraly výčitky, vztek i strach. Tohle je můj příběh o odvaze, odpuštění a o tom, jak těžké je čelit minulosti, která se neptá, kdy může přijít.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, jak moc může člověka změnit nemoc a bezmoc. Když jsme s manželem oba onemocněli, zůstali jsme sami proti světu a jedinou oporou nám byla víra a modlitba. Tento příběh je o tom, jak jsme hledali sílu v sobě, v Bohu i v sobě navzájem, když už nezbývalo nic jiného.
Jmenuji se Klára a celý život jsem se snažila být pro svou rodinu oporou. Jenže když jsme si s manželem Martinem pořídili vysněnou saunu na zahradu, začaly se dít věci, které mě donutily přehodnotit, co vlastně znamená rodinná soudržnost. Nakonec jsme museli udělat něco, co bych nikdy nečekala – postavit se vlastní rodině a chránit to, co je naše.
Jsem Jana, matka dvou synů a tchyně, která se snaží udržet rodinu pohromadě, i když se všechno kolem hroutí. Můj syn Tomáš a jeho žena Petra mají dvě malé děti a nedávno si pořídili dům, ale Petra nečekaně znovu otěhotněla a nemohla se vrátit do práce. Všechno zůstalo na Tomášovi a já jsem musela čelit otázce, jak moc se mám do jejich života vměšovat, když vidím, jak se trápí.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem po letech dřiny v Německu konečně koupila byt v Praze. Teď, když je moje dcera vdaná za pracovitého, ale skromného mladíka, mám strach z jeho rodičů, jejichž chování ohrožuje naši rodinnou pohodu. Procházím konflikty, pochybnostmi a odhaluji rodinná tajemství, přičemž se ptám, jestli minulost a špatné vzory nezničí to, co jsme tolik let budovali.
Jmenuji se Alena a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a zoufalstvím, protože musím pracovat a zároveň být mámou na plný úvazek.
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy můj tříletý syn otevřel dveře policii. Byl to začátek konce našeho utrpení a první krok ke svobodě. Dnes sdílím svůj příběh, abych dodala odvahu ostatním ženám, které procházejí podobným peklem.
Jsem babička, která sleduje, jak se její vnučka pomalu vytrácí z rodiny kvůli matčině lhostejnosti. Moje dcera, Lucie, vždy toužila po dokonalosti a uznání, ale její vztah k dětem je plný rozdílů. Teď stojím před rozhodnutím, zda zasáhnout a vzít vnučku k sobě, nebo doufat, že se Lucie změní.
