Jednoho večera jsem zaslechla rodiče, jak plánují poslat babičku do domova důchodců. Rozervalo mi to srdce a rozhodla jsem se bojovat za její místo v naší rodině. Příběh o lásce, zradě a těžkých rozhodnutích, která musí mladý člověk udělat.
Stojím v kuchyni svého bytu na Žižkově a třesu se vztekem i zoufalstvím, když mi syn Petr opět lže do očí. Po letech života s manželem závislým na alkoholu jsem musela učinit rozhodnutí, které mi trhá srdce – odkázat svůj byt vnučce Kláře místo synovi. Tento příběh je o bolesti, naději a odvaze postavit se vlastní krvi.
Všechno začalo, když jsme se s bratrem pohádali u nemocniční postele naší maminky o to, kdo se o ni postará a co bude s domem. Vzpomínám si, jak jsem v zoufalství hledala útěchu v modlitbě a jak mi víra pomohla najít sílu odpustit a zachovat rodinu pohromadě. Tento příběh je o tom, jak jsem díky víře překonala bolestivé rozdělení a našla cestu k odpuštění i smíření.
V den po svatbě jsme s manželem Petrem otevřeli babiččin starý tlakový hrnec, který nám darovala. Uvnitř jsme objevili dopis, který odhalil rodinné tajemství a obrátil celý náš život naruby. Musela jsem se rozhodnout, zda pravdu přijmout, nebo ji navždy pohřbít.
Jmenuji se Nora a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem nechala svého dvouměsíčního vnuka samotného doma, zatímco jsem si myslela, že rychle skočím do obchodu. Byla to chvíle, která navždy změnila vztah mezi mnou a mou dcerou Eliškou. Od té doby vím, že důvěra je křehká a že i malá chyba může mít velké následky.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset živit vlastní mámu. Když nás opustil táta a dluhy začaly dusit náš malý byt v Ostravě, zůstala jsem na všechno sama. Jen díky víře, modlitbě a nečekané síle jsem dokázala najít cestu ven z beznaděje.
Jmenuji se Jana a můj život se navždy změnil v okamžiku, kdy jsem přišla o svou dceru Kláru při tragické nehodě. V srdci bolesti a zoufalství jsem objevila její dopis, který mi pomohl najít sílu pokračovat dál. Sdílím svůj příběh, abych ukázala, že i v nejtemnějších chvílích může vzniknout naděje.
Dva roky po přestěhování do Prahy jsem potkala Tomáše. Po roce jsme se vzali a začali bydlet u jeho rodičů, abychom si našetřili na vlastní byt. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc se můj život změní a jak těžké bude najít rovnováhu mezi vlastní rodinou a tou, kterou jsem opustila.
Jednoho deštivého rána jsem na své zahradě našel balónek s vzkazem, který mi obrátil život naruby. Vzkaz od neznámé osoby mě přinutil přehodnotit vztahy v rodině i vlastní minulost. Příběh o tom, jak obyčejný nález může otevřít staré rány a změnit pohled na svět.
Seděla jsem na gauči vedle své dcery Kláry, obě jsme plakaly. Její přítel ji opustil přes zprávu, stejně jako mě můj manžel po dvaceti letech manželství. V ten večer jsme si byly blíž než kdy dřív, ale zároveň jsme obě cítily, že se nám svět rozpadá pod rukama.
Jmenuji se Ondřej a v šesti letech jsem udělal rozhodnutí, které mě pronásleduje celý život. Když se po letech objevila má matka u našich dveří, odmítl jsem ji, protože bolest z minulosti byla silnější než touha po smíření. Dnes, když mám vlastní děti, se neustále ptám, jestli bych dokázal odpustit – a jestli bych měl.
Jmenuji se Vojtěch Novák a nikdy bych nevěřil, že starý sešit, který jsem našel na půdě, rozvrátí celý můj život. Když jsem začal žít podle dvaceti pravidel pradědečka, doufal jsem v lepší budoucnost, ale místo toho jsem přišel o rodinu i sám sebe. Teď stojím před troskami a ptám se: Stálo to za to?
