Jmenuji se Tereza a je mi třicet. Po dvou letech vztahu s Karlem jsem chtěla začít nový život, ale moje máma mi to odmítá dovolit, protože stále bydlím doma. Příběh o rodinných konfliktech, studu a touze po samostatnosti.
Stojím uprostřed rušného parku v Praze a sleduji, jak můj syn Tomáš, kterého jsem vychovala sama, předstírá, že mě nezná. Vzpomínám na všechny oběti, které jsem pro něj přinesla, a snažím se pochopit, proč mě teď odmítá. V srdci mi zůstává otázka: Je mateřská láska opravdu dost silná, aby udržela rodinu pohromadě?
Jsem Jana a po rozvodu jsem ztratila nejen manžela, ale i svou dceru Kláru. Když mi přestala odpovídat na zprávy, začala jsem se bát, že jsem ji ztratila navždy. Teprve když jsme si konečně promluvily, zjistila jsem, jak hluboké rány jsme si navzájem způsobili.
Po letech samoty jsem se zamilovala do Karla, ovdovělého muže s dospělými dětmi. Všechno vypadalo ideálně, dokud jsem nepoznala jeho rodinu a nezačala bojovat s jejich odmítnutím. Musela jsem si položit otázku, jestli mám právo na štěstí, i když to znamená rozkol v nové rodině.
Jsem Marie a v padesáti osmi letech jsem si myslela, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho jsem se ocitla v pasti vlastního bytu, kde se mnou stále žijí moje dospělé děti, které odmítají odejít. Moje trpělivost došla a rozhodla jsem se, že je čas na radikální změnu – i kdybych měla jíst jen nudle a pít vodu.
Po čtvrtstoletí společného života s Janem jsem v jeho telefonu našla zprávy od jiné ženy. Všechno, co jsem považovala za jistotu, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli bojovat za naši rodinu, nebo začít znovu sama.
Po dvaceti letech manželství mě Jan opustil kvůli mladší ženě. Největší šok však přišel, když mě jako první přišla utěšit moje tchyně, paní Věra. Právě ten den se stal začátkem nejtěžšího období mého života, kdy jsem musela znovu najít samu sebe a pochopit, co vlastně znamená rodina.
Jsem Marie, vdova, která celý život žila nezávisle. Po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě, kde jsem prožila většinu života. Když mi dcera navrhla, abych se odstěhovala do malé garsonky a ona pronajala můj byt, pocítila jsem bolest zrady a začala bojovat za své místo na světě.
Jmenuji se Alena a celý život jsem věřila, že dobrota je největší ctnost. Spolu s pěti přáteli jsme se snažili být vždy pro druhé, až jsme sami sebe ztratili. Tento příběh je o tom, jak nás přílišná ochota málem zničila a co jsme se o sobě museli naučit.
Jsem Marie a právě jsem zjistila, že můj zeť chce napsat nový dům na svou matku. Moje dcera čeká druhé dítě a já mám strach, že přijde o všechno, co s manželem vybudovali. Rodinné vztahy se napínají k prasknutí a já nevím, jestli mám mlčet, nebo bojovat.
Jmenuji se Petra a nikdy bych nevěřila, jak moc dokáže zranit vlastní rodina. Moje tchyně tvrdila, že je příliš unavená na hlídání našeho syna, ale když její dcera porodila, najednou měla energie na rozdávání. S manželem jsme museli čelit pravdě, která nás oba hluboce zasáhla.
Celý život jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější. Když jsem prodala náš velký byt, abych mohla finančně pomoci svým dětem, myslela jsem, že tím upevním naše vztahy. Místo toho jsem zůstala sama v malém bytě a čekám na jejich návštěvu, která nepřichází.
