Vždycky jsem měla napjatý vztah s Evou. Ale teď to posunula na úplně novou úroveň. Honzu jsem potkala na vysoké škole. Začali jsme spolu chodit a pak jsme si uvědomili
„To je příliš slané, to nemohu jíst,“ řekla tchyně Sarah a s úšklebkem odstrčila talíř. – S tvojí pomocí se budu zotavovat dlouho.
Léta jsem byla zvána, ale vždy jsem odmítala, a teď jsem se rozhodla myslet na sebe. Moje děti jsou dospělé. Moje dcera letos oslavila 38. narozeniny.
Když se nad tím zamyslím, nejšťastnější den mého života byl, když jsem se přestěhovala do města. Jako dívka, která vyrostla v malé vesnici, nemám ráda ticho, čerstvý vzduch ani zahradničení. Chápu, že někteří lidé se mnou nemusí souhlasit, ale taková prostě jsem. Dávám přednost tomu mít přístup k
Úmyslně jsem tuto návštěvu odkládala, protože po 10 letech manželství vím, že setkání s mou tchyní nikdy nekončí dobře. Faktem je, že moje tchyně, Alena, má způsob, jak z každého setkání udělat výzvu.
Náš děda je pětasedmdesátiletý a vždy byl pilířem naší rodiny. Hluboce jsme ho respektovali a řídili se jeho radami. Děda a babička byli manželé více než padesát let, vychovali dvě děti, čtyři vnoučata a dvě pravnoučata. Jsme velká, soudržná rodina. Všechno se ale změnilo, když babička zemřela a děda se oženil se sousedkou. Teď s námi odmítá komunikovat, dokonce i se svými milovanými vnoučaty a pravnoučaty.
Moje dcera má 27 let. Můj syn má 31 let. Miluji své děti nade vše na světě a vždy jsem se snažila zajistit, aby měly jídlo, oblečení a vše, co potřebovaly. Spolu s manželem jsme jim poskytli dobré vzdělání a snažili se je vychovat jako poctivé lidi. Nikdy jsme na ně nekřičeli, nenutili je studovat ani je netrestali. Myslela jsem si
Nikdy jsem vůči nikomu nechovala zášť, snad kromě mé bývalé tchyně. Chovala se ke mně strašně. Setkala jsem se s jinými nepříjemnými osobnostmi, ale paní Nováková je skutečně jedinečná. I teď, když na ni pomyslím, cítím se nesvá, i když jsem s ní už roky neměla žádný kontakt. Tady je, jak to všechno probíhalo.
Rozumím tomu. Matka mého manžela také žila na Moravě. Blížily se její 60. narozeniny, a tak jsme se rozhodli ji navštívit. Můj manžel jí zavolal z vlaku.
Nejsem vyčerpaná, ale chci si užívat života. Jsem nadšená, že mám konečně volný čas pro sebe, ale moje dcera má jiné plány.
Miluji svou práci, takže když jsem nastoupila na mateřskou dovolenou, odpočítávala jsem dny, kdy se budu moci vrátit ke svým povinnostem, i když jsem neměla tušení, jak a s kým necháme naši malou radost, Emu. Chtěla jsem ji zapsat do školky o něco později, ve věku tří a půl let, a s manželem jsme se rozhodli probrat otázku chůvy. Není to levné.
Život může být plný nečekaných zvratů. Co se včera zdálo nepředstavitelné, se najednou stává realitou, a my se musíme vyrovnat s novými emocemi a rozhodnutími. Můj jediný syn, pro kterého bych udělala cokoliv, mi dal ultimátum: „Budu se ženit a ty, mami, to musíš přijmout.“ Skutečnost, že tato žena je o osm let starší a má tři děti
