„Pronajal jsem si buldozer a srovnal zahradu mé tchyně: Tady je, co se stalo“
„Je rozzuřená a všem příbuzným vypráví o našem ‚neuctivém‘ chování.“ Celý spor byl o zahradu! A co je horší, pozemek je náš, zděděný po babičce mého manžela.
„Je rozzuřená a všem příbuzným vypráví o našem ‚neuctivém‘ chování.“ Celý spor byl o zahradu! A co je horší, pozemek je náš, zděděný po babičce mého manžela.
Každý má svou představu o tom, co znamená starat se o někoho. Pro moji mámu to ale znamená dělat všechno za mě. Už od dětství mě to unavovalo. Snažila se vybrat ty nejlepší hračky, nejzajímavější pohádky a nejlepší mimoškolní aktivity pro mě. Dokonce se snažila vybírat i mé přátele. Stále si pamatuji, jak trapně jsem se cítil, když se objevila na mých hodinách.
Všichni její bratranci jsou hluční a neustále si stěžují na život. Jana má silnou osobnost, na rozdíl od své dobrosrdečné matky. Snaží se najít klid uprostřed neustálých rodinných hádek.
Učení mě zcela vyčerpalo. Opravdu miluji své studenty, což činilo rozhodnutí opustit školu z vlastní vůle ještě těžším, než kdybych byla nucena odejít.
Nechci říkat, že je můj manžel maminčin mazánek, ale každý den mě o tom přesvědčuje víc a víc. Jde o to, že Honza svou matku naprosto zbožňuje. Řeší všechny její problémy, jen aby se ujistil, že se nestresuje nebo nepřetěžuje. Před několika lety zemřel Honzův otec a nyní se můj manžel stará o všechny opravy v jejím domě. Pokud něco
Rodiče mého manžela nám vždy mohli finančně pomoci díky svým dobře placeným zaměstnáním. Na druhou stranu moji rodiče, kteří mají finanční potíže, nám pomáhají jinými smysluplnými způsoby. Často se starají o naše děti a přinášejí nám domácí jídla. Nicméně bezmyšlenkovitý komentář mého manžela o finanční podpoře vedl k velkému rodinnému konfliktu.
Vždycky jsem měla napjatý vztah s Evou. Ale teď to posunula na úplně novou úroveň. Honzu jsem potkala na vysoké škole. Začali jsme spolu chodit a pak jsme si uvědomili
„To je příliš slané, to nemohu jíst,“ řekla tchyně Sarah a s úšklebkem odstrčila talíř. – S tvojí pomocí se budu zotavovat dlouho.
Léta jsem byla zvána, ale vždy jsem odmítala, a teď jsem se rozhodla myslet na sebe. Moje děti jsou dospělé. Moje dcera letos oslavila 38. narozeniny.
Když se nad tím zamyslím, nejšťastnější den mého života byl, když jsem se přestěhovala do města. Jako dívka, která vyrostla v malé vesnici, nemám ráda ticho, čerstvý vzduch ani zahradničení. Chápu, že někteří lidé se mnou nemusí souhlasit, ale taková prostě jsem. Dávám přednost tomu mít přístup k
Úmyslně jsem tuto návštěvu odkládala, protože po 10 letech manželství vím, že setkání s mou tchyní nikdy nekončí dobře. Faktem je, že moje tchyně, Alena, má způsob, jak z každého setkání udělat výzvu.
Náš děda je pětasedmdesátiletý a vždy byl pilířem naší rodiny. Hluboce jsme ho respektovali a řídili se jeho radami. Děda a babička byli manželé více než padesát let, vychovali dvě děti, čtyři vnoučata a dvě pravnoučata. Jsme velká, soudržná rodina. Všechno se ale změnilo, když babička zemřela a děda se oženil se sousedkou. Teď s námi odmítá komunikovat, dokonce i se svými milovanými vnoučaty a pravnoučaty.