Můj vztah s manželem mé dcery je napjatý. Nechce mě mít v jejich domě ani poblíž mé vnučky. Je oddaným manželem a otcem, ale jeho práce ho většinu času drží mimo domov. Přestože má mnoho dobrých vlastností, trvá na tom, abych se držela dál.
Boj s tchyní, která zřejmě upřednostňuje jedno vnouče před druhým, což rozděluje rodinu a hledá řešení.
Vyrůstal jsem v malém městě na Moravě, kde byl můj vztah s otcem vždy směsicí obdivu a odstupu. Byl to muž málomluvný, zatímco já jako dítě toužil po rozhovorech. Jak jsem dospíval, hledal jsem nezávislost a přestěhoval se do rušného života v Praze, který se zdál být světem vzdáleným od mého tichého rodného města. Náš vztah byl zdvořilý, ale postrádal hloubku. Když bylo jasné, že už nemůže žít sám, rozhodnutí přestěhovat ho do pečovatelského zařízení bylo nevyhnutelné, přesto zanechalo bolest, kterou slova nedokázala zahojit.
Po smrti tety Martiny zůstala naše rodina v chaosu. Strýc Josef, ve věku 75 let, nás šokoval, když navázal vztah s Lindou, dlouholetou přítelkyní a sousedkou. Tato nečekaná romance vyvolala emoce a napětí v rodině, vedla k sérii událostí, které prověřily naše vazby a zanechaly nás s nevyřešenými pocity.
Po svatbě mého syna jsem často navštěvovala jejich domov, nosila domácí jídla a snažila se pomáhat. Zdálo se, že mé snahy oceňují, zejména má snacha, která si vždy pochutnávala na jídle, které jsem připravila. Byla jsem nadšená, že máme tak vřelý vztah. Ale jednoho dne, když jsem přišla na návštěvu, byla doma jen má snacha. Měli jsme rozhovor, který změnil vše.
S těžkým srdcem přiznáváme, že jsme našeho vnuka viděli jen jednou, hned po jeho narození. Od té doby nás naše snacha drží na distanc, což nás zanechalo zlomené a odcizené.
Moje tchyně se potýká s problémy od chvíle, kdy můj tchán zemřel. Nikdy v životě nepracovala, protože ji zcela podporoval. Nyní očekává, že se o ni postaráme my.
Být vdovou ve svých třiceti letech bylo nesmírně náročné, zvláště s malým dítětem na starost. Myslela jsem, že jsem znovu našla štěstí, ale moje dospělá dcera odmítá přijmout mého nového partnera, což mě nechává rozpolcenou mezi vlastním štěstím a rodinou.
Hrozny, jablka, banány, hrušky… „Pro mého oblíbeného vnuka!“ oznamuje hrdě. Zatímco moje máma zahrnuje mého syna pozorností, mám smíšené pocity. Tohle není to, co chci, aby se naučil.
Můj manžel a já jsme ji nikdy z ničeho nevinili. Ale ona se neustále cítila jako přítěž. Bála se opustit svůj pokoj, aby si vzala něco k jídlu. Nepohodlí mé tchyně rostlo každým dnem.
Miluji svou práci, takže když jsem šla na mateřskou dovolenou, počítala jsem dny do návratu, i když jsem neměla tušení, jak a s kým necháme naši malou radost, Emu. Chtěla jsem ji zapsat do školky o něco později, ve věku tří a půl let, a s manželem jsme se rozhodli probrat otázku chůvy. Není to levné.
Přestože jsme pokryli všechny náklady na její okázalou svatbu, moje dcera věří, že jsme nepřispěli dostatečně. Její snoubenec zaplatil pouze za snubní prsteny a nyní od nás chce více.
