Jmenuji se Tereza a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset řešit tak těžké rodinné dilema. Moje sestřenice Lucie čeká už šesté dítě a její manžel Petr to nese velmi těžce. V tomto příběhu odhaluji, jak hluboké trhliny může přinést touha po velké rodině v české realitě, kde finance i vztahy často balancují na hraně.
Jmenuji se Matěj a ještě před rokem jsem spal s mámou a sestrou na lavičce v parku na Letné. Každý den jsem tam hrál šachy s neznámými lidmi, abych zapomněl na hlad a strach. Nikdo netušil, že tahle hra mi jednou otevře dveře k novému životu – a možná i k odpuštění.
První den po svatbě mé sestry jsem se ocitl v kuchyni, kde babička tiše plakala u stolu. Její příchod do našeho malého bytu obrátil náš život vzhůru nohama a já jsem musel čelit otázce, co znamená rodinná povinnost. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou, odpovědností a vlastním štěstím.
Jsem Jana a celý život jsem sledovala, jak moje sestra Alena dává vše svým dětem. Když ji ale nemoc upoutala na lůžko, její vlastní děti se k ní otočily zády. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsme mohly udělat něco jinak.
Jmenuji se Jana a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, únavou a bezmocí, ale nevzdávám to.
Jmenuji se Lucie a sedm let jsem žila v bytě své bývalé tchyně, protože jsem věřila, že rodina je vždycky oporou. Když mě ale vyhodila, zůstala jsem sama a musela jsem se postavit na vlastní nohy. Teď přemýšlím, jestli jsem byla obětí okolností, nebo vlastních rozhodnutí.
Jmenuji se Tereza a žiji s manželem Petrem a naším čtyřletým synem Matějem v malém panelákovém bytě na pražském sídlišti. Každý den zápasím s pocitem stísněnosti, nepochopení a touhou po lepším životě, zatímco se snažím udržet naši rodinu pohromadě. Sdílím svůj příběh plný hádek, ticha, obětí a nevyřčených přání, která se ztrácejí mezi čtyřmi stěnami našeho bytu.
Všechno začalo, když jsme se s bratrem pohádali u nemocniční postele naší maminky o to, kdo se o ni postará a co bude s domem. Vzpomínám si, jak jsem v zoufalství hledala útěchu v modlitbě a jak mi víra pomohla najít sílu odpustit a zachovat rodinu pohromadě. Tento příběh je o tom, jak jsem díky víře překonala bolestivé rozdělení a našla cestu k odpuštění i smíření.
Jmenuji se Alena a nikdy by mě nenapadlo, že se vlastní rodina může stát zdrojem takového napětí. Půjčili jsme synovi a jeho ženě náš druhý byt, aby mohli začít nový život, ale teď už rok odmítají odejít. Každý den se ptám sama sebe, kde je hranice mezi pomocí a zneužitím důvěry.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že musím odejít z bytu, protože potřebuje být sama. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem netušila, kam půjdu, a navíc jsem měla pocit, že ztrácím poslední jistotu v životě. Tento příběh vypráví o našem rodinném konfliktu, o zradě, bolesti i naději na nový začátek.
Jmenuji se Klára a ještě před pár lety bych nikdy nevěřila, že mě vlastní otec postaví před dveře našeho rodinného domu. Život mě donutil vrátit se domů s malým synem, ale místo opory jsem našla jen napětí a výčitky. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit vztahy v naší rodině.
