Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem musela přežít pod tíhou rodinných očekávání a cizích rozhodnutí v ostravském paneláku. Sama jsem vychovávala syna, čelila odsouzení, chudobě a bolesti z opuštění těmi, kteří mě měli milovat. Toto je moje zpověď, můj tichý výkřik všem, kdo se cítí sami proti světu.
Jednoho deštivého večera jsem se ocitl v babiččině domě, kde jsem musel čelit nečekané odpovědnosti. Moje máma mi řekla, že když mi babička odkázala dům, je teď na mně, abych se o ni postaral. Tato situace mě donutila přehodnotit rodinné vztahy, vlastní hodnoty i to, co znamená být rodinou.
Jmenuji se Jana a před osmnácti lety jsem musela opustit svou dvanáctiletou dceru Kláru, abych mohla pracovat v Německu a splatit dluhy. Dnes je Kláře třicet a stále mi nemůže odpustit, že jsem ji tehdy nechala samotnou s babičkou. V tomto příběhu popisuji bolestné rozhodnutí, rodinné konflikty a otázku, zda lze někdy znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Jana a před osmnácti lety jsem musela opustit svou dvanáctiletou dceru Kláru, abych mohla pracovat v Německu a splatit dluhy. Dnes je Kláře třicet a stále mi nemůže odpustit, že jsem ji tehdy nechala samotnou s babičkou. V tomto příběhu popisuji bolestné rozhodnutí, rodinné konflikty a otázku, zda lze někdy znovu najít cestu k sobě.
Po rozvodu jsem se ocitla na dně a hádka s mojí nejlepší kamarádkou Andreou mě donutila čelit pravdě o vlastní závislosti. Její slova mě bolela, ale zároveň mě nakopla k tomu, abych si dokázala, že zvládnu stát na vlastních nohách. Příběh o nedorozumění, vnitřním boji a síle přátelství.
Jednoho rána jsem byla vyhozena z bytu vlastními rodiči, kteří se rozhodli prodat náš domov a odstěhovat se do Brna. Zrada, kterou jsem cítila, mě srazila na kolena, ale musela jsem najít sílu odpustit a začít znovu. V příběhu popisuji bolest, rodinné konflikty i cestu k novému životu.
Jedné lednové noci, když jsme s bratrem kradli jídlo v supermarketu, jsem si myslela, že je náš život u konce. Policista Tomáš nám ale místo trestu nabídl pomoc a ukázal, že i v beznaději může být naděje. Jeho čin mi navždy změnil pohled na lidi i na sebe samotnou.
Jmenuji se Ivana a nikdy by mě nenapadlo, že bratrova svatba odhalí všechny trhliny v naší rodině. Zatímco bratr Tomáš žádá rodiče o peníze na velkolepou svatbu, hádky a napětí se stávají každodenní realitou. Každý večer u stolu je bojiště a já se bojím, že ztratím nejen bratra, ale i domov.
Celý život jsem dřel, abych své dceři Tereze zajistil lepší budoucnost. Když jsem jí pomohl koupit byt v Praze, věřil jsem, že rodina drží při sobě. Teď, když jsem zůstal sám a nemám kam jít, zjišťuji, jak bolestivé může být, když se obětujete pro druhé a oni vás odsunou stranou.
Sdílím svůj příběh života v jedné místnosti s třemi vnoučaty a čtvrtým na cestě. Můj syn Tomáš se stal otcem ještě jako student a celá rodina čelí chudobě, nepochopení a každodenním bojům. Hledám sílu a smysl, přemýšlím, kde jsme udělali chybu a jak dál.
Jednoho večera mi tchyně oznámila, že prodává svůj byt a nás s manželem přesune do svého malého garsonky. V tu chvíli se mi zhroutil svět a začal boj o naše soukromí, důstojnost i vztah. Tento příběh je o tom, jak snadno můžeme přijít o domov a sami sebe kvůli rozhodnutí někoho jiného.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy jsme s manželem Petrem stáli před jeho rodiči a prosili je o pomoc s vlastním bydlením. Jejich odmítnutí nás nejen finančně zranilo, ale roztrhlo i křehké rodinné vazby. Dodnes přemýšlím, co vlastně znamená být prarodičem a kde končí povinnost rodiny.
