Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě kvůli květovaným šatům vyhodili z vlastní maturitní slavnosti. V slzách jsem seděla na parkovišti a volala své nejlepší kamarádce, zatímco jsem se cítila zrazená a ponížená. Ta noc mi ukázala, jak těžké je být jiná v malém městě, ale také jak důležité je najít sílu v sobě i v rodině.
Dnes jsem udělala něco, co jsem si nikdy nemyslela, že dokážu. Vyhodila jsem svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii z našeho bytu, protože už jsem dál nemohla snášet, jak mě přehlížejí a berou jako samozřejmost. Teď, když jsem za nimi zavřela dveře, poprvé po letech cítím, že mám svůj život zase ve svých rukou.
Jsem Anna a celý život jsem dřela, abych mohla svým dětem a vnoučatům něco zanechat. Když jsem ale náhodou zaslechla, že mě můj vlastní vnuk Filip plánuje vystěhovat z mého domu, rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou. Můj příběh je o zradě, odvaze a o tom, že nikdy není pozdě postavit se za sebe.
Jednoho deštivého večera mi syn Marek oznámil, že je otcem. Všechno, co jsem si myslela, že vím o své rodině, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu stát při něm, nebo ho nechat nést následky jeho činů samotného.
Jmenuji se Radek a jsem otec čtyř dětí. Po smrti manželky jsem se snažil zvládnout rodinu sám, ale jeden osudný večer, kdy jsem nechal nejstaršího syna hlídat sourozence, mi obrátil život naruby. Teď stojím před soudem a ptám se: Je možné být dobrým rodičem v očích společnosti, když děláte jen to nejlepší, co umíte?
Nedělní oběd se změnil v noční můru, když jsem v synově snoubence poznala dívku, která roky šikanovala mou dceru. Musela jsem se rozhodnout mezi pravdou a klidem v rodině, zatímco mě svíraly výčitky, vztek i strach. Tohle je můj příběh o odvaze, odpuštění a o tom, jak těžké je čelit minulosti, která se neptá, kdy může přijít.
Jsem Jana, matka dvou synů a tchyně, která se snaží udržet rodinu pohromadě, i když se všechno kolem hroutí. Můj syn Tomáš a jeho žena Petra mají dvě malé děti a nedávno si pořídili dům, ale Petra nečekaně znovu otěhotněla a nemohla se vrátit do práce. Všechno zůstalo na Tomášovi a já jsem musela čelit otázce, jak moc se mám do jejich života vměšovat, když vidím, jak se trápí.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem po letech dřiny v Německu konečně koupila byt v Praze. Teď, když je moje dcera vdaná za pracovitého, ale skromného mladíka, mám strach z jeho rodičů, jejichž chování ohrožuje naši rodinnou pohodu. Procházím konflikty, pochybnostmi a odhaluji rodinná tajemství, přičemž se ptám, jestli minulost a špatné vzory nezničí to, co jsme tolik let budovali.
Jmenuji se Božena a je mi 73 let. Nedávno jsem zažila bolestivý okamžik, kdy jsem si uvědomila, jak snadno se starší lidé stávají neviditelnými pro své okolí. Tato vzpomínka je mým pokusem otevřít oči těm, kteří zapomínají, že stáří si zaslouží úctu a pozornost.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že obyčejná fotka mého syna v obchodě může rozdělit naši rodinu i celé město. Vše začalo jedním kliknutím a skončilo bouří emocí, hádkami a otázkami, na které stále hledám odpověď. Jak moc jsme ochotni obětovat své soukromí pro pár lajků na internetu?
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní společnost donutí pochybovat o tom, kým jsem. Když mi na úřadě řekli, že nejsem matka svého syna, ale jen jeho chůva, rozpadl se mi svět. Tento příběh je o boji s předsudky, o rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je najít odvahu stát si za svou pravdou.
Jednoho večera jsem si uvědomila, jak snadno se žena může stát neviditelnou – nejen v restauraci, ale i ve vlastním vztahu. Pincér mě během večeře s manželem opakovaně přehlížel, jako bych byla jen stín, a já přesto na konci nechala spropitné. Tento zážitek mě přiměl přemýšlet, proč se tolik žen smiřuje s tím, že jsou přehlíženy, a co to znamená pro naše sebevědomí.
