Jednoho deštivého rána jsem se rozhodla pomoci bezdomovci, což mě zavedlo do světa, o kterém jsem neměla tušení. Poznala jsem Nikolu, jehož příběh mi otevřel oči a donutil mě přehodnotit vlastní život i to, jak společnost vnímá lidi bez domova. Tento den mi navždy změnil pohled na empatii, soucit a skutečné problémy, které často přehlížíme.
Jmenuji se Matěj a ještě před rokem jsem spal s mámou a sestrou pod mostem u Vltavy. Každý den jsem utíkal do parku, kde jsem na staré šachovnici nacházel klid i naději. Dnes stojím před rozhodnutím, které může změnit život nejen mně, ale i celé mé rodině.
Jmenuji se Tomáš a byl jsem odložen do inkubátoru v pražské porodnici jen pár hodin po svém narození. Celý život jsem hledal odpověď na otázku, proč mě vlastní rodiče opustili, a snažil se najít své místo v rodinách, které mě nikdy nepřijaly za svého. Můj příběh je o bolesti, naději i touze po obyčejném lidském přijetí.
