Jmenuji se Jana a rok jsem se starala o nemocnou sousedku, paní Novákovou, zatímco její vlastní dcera byla daleko. Moje ochota pomáhat se postupně změnila v únavu a frustraci, až jsem musela říct dost. Příběh o tom, jak těžké je najít hranici mezi lidskostí a sebeobranou.
Jsem babička, která sleduje, jak se její vnučka pomalu vytrácí z rodiny kvůli matčině lhostejnosti. Moje dcera, Lucie, vždy toužila po dokonalosti a uznání, ale její vztah k dětem je plný rozdílů. Teď stojím před rozhodnutím, zda zasáhnout a vzít vnučku k sobě, nebo doufat, že se Lucie změní.
Jednoho lednového večera jsem přišel o všechno – o ženu, domov i jistotu, že dokážu ochránit své děti. Procházel jsem zoufalstvím, hněvem i studem, ale právě v těch nejtemnějších chvílích jsem poznal, co znamená skutečná lidská blízkost. Tohle je můj příběh o ztrátě, naději a síle české solidarity.
Jmenuji se Veronika a nikdy nezapomenu na ten večer v malé pražské hospodě, kdy jsem se cítila naprosto neviditelná. Můj partner Tomáš byl středem pozornosti číšníka, zatímco já jsem byla ignorována, jako bych tam vůbec nebyla. Přesto jsem se rozhodla zachovat slušnost a odejít s hlavou vztyčenou, i když mě to uvnitř bolelo.
Jmenuji se Martina a letos v létě jsem zažila největší rodinnou krizi svého života. Moje maminka, babička mých dětí, vzala na dovolenou k moři jen mého synovce a moji dceru nechala doma. Když jsem odmítla přispět na výlet, protože moje dcera nikam nejela, rozpoutala se bouře výčitek, hádek a nepochopení, která naši rodinu rozdělila.
Můj otec se rozhodl odejít do důchodu a nastěhovat se ke mně, přestože jsem sama na mateřské dovolené. Každý den bojuji s jeho očekáváními, vlastní únavou a pocitem, že se dusím pod tíhou rodinných povinností. Přemýšlím, kde je hranice mezi pomocí rodičům a právem na vlastní život.
Jmenuji se Anna a vyprávím vám o noci, kdy se můj tříletý syn Ivan stal naším zachráncem. Roky jsem snášela domácí násilí od svého manžela, ale právě tu osudnou noc Ivan projevil odvahu, jakou by mu záviděl nejeden dospělý. Tento příběh je o strachu, naději a síle, kterou v sobě objevíme, když už si myslíme, že jsme na úplném dně.
Můj život se změnil v jediném okamžiku, když jsem stála v kuchyni naší rodinné pekárny a slyšela mámu, jak křičí, že to zvládneme sami. Všechno se zdálo být pod kontrolou, dokud nás nezastihla krize, která nás donutila přehodnotit, co pro nás rodina znamená. Tento příběh je o bolesti, hrdosti a o tom, jak těžké je někdy přijmout pomoc od těch, které milujeme nejvíc.
Jmenuji se Martina a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě dva policisté zastavili bez zjevného důvodu. Vše, co jsem věděla o svých právech, se v tu chvíli stalo jak zbraní, tak i břemenem. Tento příběh je o boji za důstojnost, o strachu i odvaze neztichnout.
Jednoho letního večera jsme s partou kamarádů vytáhli vanu na ulici a rozpoutali bláznivou bublinkovou párty. Zpočátku to byla jen legrace, ale když se do toho vložili sousedé a policie, začalo jít do tuhého. Tahle noc mi navždy změnila pohled na přátelství, svobodu i hranice zábavy.
Jmenuji se Zdeněk a s manželkou Janou jsme celý život dřeli, abychom našim dětem, Martinovi a Denise, zajistili domov. Nikdy by mě nenapadlo, že právě oni se nás pokusí vystrnadit z domu, který jsme pro ně stavěli. Tento příběh je o bolesti, zklamání a otázce, kde se v rodině bere tolik nevděku.
Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malém městě na Vysočině musela postavit chudobě, předsudkům i vlastní rodině. Přes slzy, ponížení a nejistotu jsem našla sílu vybudovat nový život pro sebe a svého syna. Dnes chci svým příběhem dodat odvahu všem, kteří se cítí ztraceni.
