Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že se jednou ocitnu v situaci, kdy budu muset bránit nejen sebe, ale i své dítě před vlastní rodinou. Pochybnosti, které zasela tchyně, rozvrátily náš domov a postavily mě před otázku, komu vlastně mohu věřit. V příběhu popisuji bolest, zradu i sílu mateřské lásky, která mě nakonec donutila postavit se za pravdu.
Nikdy bych nevěřila, že mi moje vlastní dcera jednou řekne, abych si vzala svého vnuka k sobě – navždy. V ten okamžik se mi zhroutil svět a já pochopila, že jsem pro ni poslední možností. Toto je můj příběh o lásce, bolesti a otázkách, na které možná nikdy nenajdu odpověď.
Vše začalo jedním výkřikem uprostřed kuchyně, kdy mi tchyně zakázala nosit příjmení po rozvodu. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila chránit sebe i svého syna před rodinnými předsudky a bolestí. Přemýšlím, zda má člověk právo rozhodovat o identitě druhého jen proto, že je zraněný.
Jmenuji se Ivana a už několik let žiji s dospělým synem Tomášem, který odmítá opustit náš společný byt v paneláku na pražském sídlišti. Každý den se potýkám s pocitem viny, strachem a otázkou, jestli jsem mu svou láskou neublížila víc, než kdybych byla přísnější. Příběh o tom, jak těžké je pustit dítě do světa, když ono samo nechce odejít.
Nikdy nezapomenu na ty noci, kdy ticho našeho paneláku narušoval dětský pláč ze třetího patra. Sousedé jsme se snažili pomoci, ale narazili jsme na zavřené dveře a vlastní bezmoc. Až když zasáhla policie, vyšla najevo pravda, která nám všem změnila životy.
Jednoho dne mi zavolali ze školy, že můj syn Ondřej zkolaboval. To, co jsem se dozvěděl, mi obrátilo život naruby a postavilo mě proti systému, kterému jsem do té doby věřil. Je to příběh o boji, bezmoci a naději, že i obyčejný člověk může změnit věci k lepšímu.
Jednoho večera mi zavolala bývalá partnerka mého syna, Maja, a řekla mi něco, co navždy změnilo můj pohled na vlastní rodinu. Musela jsem se postavit pravdě, která rozbila všechny mé představy o synovi i o sobě samotné. Teď stojím před rozhodnutím, které může naši rodinu buď zachránit, nebo definitivně rozdělit.
Jmenuji se David a vyprávím o dni, kdy jsem omdlel před celou třídou, zatímco pan učitel Novotný ignoroval mé prosby o pomoc. Můj táta, Petr, musel čelit pravdě, kterou škola nechtěla slyšet. Je to příběh o bolesti, nespravedlnosti a tichu, které ničí důvěru mezi dětmi, rodiči a školou.
Všechno začalo, když jsem z lásky k bratrovi souhlasila, že jeho auto zaregistruji na své jméno. Netušila jsem, jaké dluhy, hádky a pocity zrady to přinese. Dnes přemýšlím, kde je hranice mezi pomocí a naivitou.
Celý život jsem dřela, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když se mu podařilo uspět, nechal mě samotnou a zapomněl na vše, co jsem pro něj obětovala. Ale život měl pro nás oba připravené překvapení, které změnilo všechno.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě dva policisté bezdůvodně zastavili. Všechno, co jsem věděla o svých právech, se tehdy stalo zbraní i prokletím. Toto je můj příběh o důstojnosti, strachu a odvaze nemlčet.
Jmenuji se Jana a žiji s manželem Petrem a naším synem v malém bytě v Praze. Když tchyně odkázala rodinný dům mladšímu švagrovi, naše rodina se ocitla na pokraji zoufalství a vztahy se začaly hroutit. Toto je příběh o tom, jak nespravedlnost a rodinné preference dokážou rozbít i to nejpevnější pouto.
