Jmenuji se Jana a píšu tento příběh s rozervaným srdcem. Moje dcera Lucie se od té doby, co se provdala za Petra, změnila k nepoznání a naše rodina se rozpadá. Cítím bezmoc, bolest a zoufalství, protože Lucii pomalu ztrácím a nevím, jestli ji ještě někdy získám zpět.
Při čtení závěti mé tchyně jsem zjistila, že celý majetek odkázala jen mému švagrovi. Od té chvíle mě pohltila zloba a pocit nespravedlnosti, který rozvrátil nejen vztahy v rodině, ale i mé vlastní manželství. Dodnes přemýšlím, jestli jsem měla právo být tak rozhořčená, nebo jestli za vším byla jen má vlastní pýcha.
Jmenuji se Lucie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem bojovala za lásku v zemi, kde stále rozhoduje původ a společenské postavení. Prožila jsem dětství v rozvedené rodině a chudobě v Ostravě, zatímco můj milovaný Petr pocházel z vážené pražské rodiny. Jeho rodiče mě nikdy nepřijali a naše láska byla neustále vystavena jejich tlaku a očekáváním.
Jedné noci jsem s dětmi utekla od manžela, který nás dlouho týral. Zoufale jsem hledala pomoc u své nejlepší kamarádky, ale její muž nás odmítl pustit dovnitř. V temném panelákovém schodišti jsem se ptala sama sebe, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Můj příběh začíná v mrazivé prosincové noci, kdy jsem zůstala bez střechy nad hlavou se svými dvěma dětmi. Prožila jsem zoufalství, stud i nečekanou sílu komunity v našem pražském sídlišti, která nám nabídla pomoc, když už jsem nevěřila v lidi. Tato zkušenost mě hluboce změnila, postavila mě tváří v tvář předsudkům, vlastní pýše a hlavně síle solidarity.
Jsem Jana a poslední týdny prožívám noční můru, když se můj syn Tomáš se svou rodinou nečekaně nastěhoval do našeho domu. Každý den bojuji s pocitem, že už nejsem paní svého domova, a snažím se najít odvahu říct svůj názor. Můj příběh je o ztrátě, rodinných konfliktech a hledání sebe sama v místě, které by mělo být útočištěm.
Jmenuji se Marek a celý život jsem vyrůstal v dětském domově, kde jsem toužil po skutečné rodině. Po bolestivém odmítnutí jednou rodinou jsem ztratil naději, že někdy najdu domov, ale pak se objevili Jana a Petr a všechno se změnilo. Je to příběh o zklamání, naději a odvaze znovu věřit.
Jmenuji se Martina a nikdy nezapomenu na den, kdy můj syn Tomáš přišel domů s očima plnýma slz, protože jeho učitelka a spolužák mu bez dovolení ostříhali vlasy. Bojovala jsem s předsudky, lhostejností školy i vlastními obavami, abych Tomáše ochránila. Můj příběh je pro všechny děti, které někdy zažily ponížení nebo bolest.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí změní celý můj život. S manželem jsme si adoptovali malého chlapce, ale brzy jsme zjistili, že za jeho příběhem se skrývá mnohem temnější realita. Musela jsem se postavit nejen vlastní rodině, ale i systému, který selhal.
Jmenuji se Darek a můj život se obrátil naruby, když lidé začali hodnotit vzhled mé ženy Zuzany. Musel jsem čelit posměchu, pomluvám i vlastní nejistotě, abych ochránil naši lásku. Tohle je příběh o tom, jak jsem se naučil postavit za to, co je v životě opravdu důležité.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila s pocitem, že do své rodiny nepatřím. Když mi bylo patnáct, objevila jsem dopis od své biologické matky, který mi obrátil svět vzhůru nohama. Najednou jsem musela čelit pravdě o svém původu i o předsudcích, které mě provázely od narození.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na noc, kdy mě vyhodili z maturitního plesu kvůli mým květovaným šatům. Cítila jsem se ponížená a zlomená, ale díky podpoře rodiny a přátel jsem našla sílu postavit se za sebe. Tento příběh je o boji za přijetí, o nespravedlnosti a o tom, jak jsem se naučila milovat samu sebe takovou, jaká jsem.
