S rozdílem sedmi let byl mladý Tomáš vždy nejmladším členem rodiny, což znamenalo, že veškerá vina a odpovědnost padaly na jeho matku, Evu. Očekávalo se, že bude svého mladšího syna milovat, starat se o něj a nikdy ho nekritizovat.
Když se narodilo mé první dítě, chtěla jsem mu dopřát co nejšťastnější dětství a snažila jsem se splnit každou jeho potřebu. Jako praktická osoba jsem si myslela, že mám vše pod kontrolou, ale rodinná žádost a následné reakce ukázaly opak.
Včera jsme seděli na lavičce v parku s naším sousedem, Jiřím, který se nám se slzami v očích svěřil se svými starostmi. Vyjádřil smutek a touhu přestěhovat se do domova důchodců dobrovolně, a to vše kvůli krutým slovům své dcery. Jiří, vdovec, vychovával svou dceru Zuzanu sám a přes veškerou snahu se z ní stala docela rozmazlená a náročná.
Prozkoumání důvodů, proč prarodiče trvají na tradičních hračkách pro svou vnučku, přestože má jasný zájem o něco jiného. Je to reflexe toho, jak mohou generační rozdíly někdy bránit porozumění a přijetí v rodinách.
K mé velké úlevě jsme se s manželem od jeho otce odcizili téměř dva roky. Upřímně řečeno, tento muž nevyzařuje nic pozitivního, přesto se považuje za autoritu. Rozhovory s ním nikdy nedopadnou dobře. Bohužel můj manžel, Karel, to stále nevidí. Můj tchán, Vladimír, je pevně přesvědčený
Po přestěhování do nové čtvrti jsme se rychle spřátelili s naší sousedkou, Blankou. Nicméně jsme netušili, že její nedbalost by mohla ohrozit život mé dcery, Alexandry. Naše přátelství začalo upadat, když Blanky činy vystavily Alexandru vážnému onemocnění, odhalující stránku o ní, kterou bych raději nikdy nepoznal.
Můj zeť je nezaměstnaný a děti mají těžký život. Cítím se bezmocná, abych jim pomohla, protože jsou daleko.
