Jsem Marie, babička, která vždy držela rodinu pohromadě. Když jsem si všimla, že se mi vnučka Lili začíná vzdalovat a snacha Jana se chová podivně, rozhodla jsem se zjistit pravdu. Příběh o tichu, které někdy bolí víc než slova, a o tom, jak těžké je najít cestu zpět k těm, které milujeme.
Jsem Marie, šedesátidvouletá vdova z Hradce Králové. Můj syn Tomáš si přivedl domů novou partnerku, Lucii, a od té chvíle se můj domov změnil v bojiště. Vyprávím o tom, jak jsem se snažila neztratit samu sebe, když jsem se najednou cítila jako cizinec ve vlastním domě.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila ve stínu své babičky, která se před celou vesnicí chlubila mým synem, přestože ho téměř neznala. Vždycky jsem toužila po opravdové rodině, ale místo toho jsem musela čelit jejím lžím a vlastní nejistotě. Teprve když jsem se postavila pravdě čelem, pochopila jsem, že někdy je třeba prolomit rodinné mlčení, i když to bolí.
Jsem Petr, obyčejný muž, který se snaží pochopit, proč některé ženy věří, že předstírání jim přinese lásku, po které touží. V tomto příběhu se setkávám s Veronikou, ženou, která se snaží skrýt svou pravou podstatu za maskou dokonalosti. Naše setkání mě přiměje přemýšlet o skutečné hodnotě vnitřní krásy a o tom, co to znamená být opravdu milován.
„Ve věku 72 let se ocitám sám v Praze, městě plném života. Moje děti mají své vlastní životy a mé pokusy o znovunavázání kontaktu byly přijaty s laskavou rezervovaností. Dny se zdají dlouhé a noci ještě delší, zatímco hledám smysl v této nové kapitole samoty.“
Dvě švagrové, které mají více společného, než by se zdálo, nacházejí své zájmy v sociálních sítích, nakupování a celebritách. Tyto zájmy však zastíní rodinné hodnoty, což zanechá jejich tchyni zklamanou po rodinném setkání.
Jana, 29letá prvorodička z Prahy, se ocitla v situaci, kdy musela čelit výzvám mateřství téměř sama. Navzdory snahám sdělit své potřeby, její manžel hledal oporu u své rodiny místo toho, aby byl po jejím boku. Nejbližší kamarádka jí naznačila, že si za to může sama.
Honza seděl ve svém oblíbeném křesle a zíral na staré fotografie na krbové římse. Jeho syn, Petr, právě odešel po napjaté diskusi. Petr trval na tom, že Honza by se měl přestěhovat do domova pro seniory kvůli nedostatku místa v jejich malém bytě v Praze. Byt měl jen dvě ložnice, jednu obsazenou Honzou a druhou Petrem a jeho rodinou.
Můj syn a jeho žena žijí v oddělených domácnostech. On pracuje dlouhé hodiny, zatímco ona se stará o jejich dvě malé děti, čtyřletého a šestiletého. Přestože se snaží, často si stěžuje na přetížení a neschopnost zvládnout domácí úkoly. Nečekaná ranní návštěva odhaluje její každodenní výzvy.
