Jmenuji se Ivana a celý život jsem bojovala o lásku a uznání. Vyrůstala jsem bez matky, v chladu babiččina bytu na sídlišti, a když jsem se provdala do Romanovy rodiny, čekal mě další boj – tentokrát s jeho matkou, která mě nikdy nepřijala. Tohle je můj příběh o hledání vlastního místa mezi dvěma ohni.
Jmenuji se Karel. Když se naše dcera Lucie a její manžel Tomáš ocitli ve finančních potížích, s manželkou Alenou jsme se rozhodli jim pomoci, i když to nebylo bez konfliktů. Tato vyprávění je o hranicích, lásce, pýše a o tom, jak těžké je být rodičem dospělých dětí.
Jmenuji se Klára a nikdy jsem nevěřila, že by obyčejné šaty z bazaru mohly změnit celý můj život. Můj příběh je o tom, jak jsem zažila nejkrásnější i nejbolestivější den svého života v jednom, když jsem si koupila svatební šaty za stovku na bleším trhu v Nuslích. Ale za tou pohádkou se skrývá mnohem víc – rodinné spory, závist a otázka, co je v životě opravdu důležité.
Letos jsem se rozhodla změnit zaběhnutý řád naší rodinné oslavy a zapojit všechny do příprav. Netušila jsem, že tím otevřu staré rány, ale zároveň najdu novou blízkost s manželem Petrem a dětmi, Lukášem a Emou. Tento den mi ukázal, jak těžké je opustit tradice, ale i jak moc to může naši rodinu posílit.
Vše začalo jedním nevinným odpolednem, kdy mi syn řekl, že úklid je ženská práce. V tu chvíli se ve mně zlomilo něco hluboko zakořeněného, co mi vštěpovaly generace žen v naší rodině. Příběh o tom, jak jsem se rozhodla postavit rodinným tradicím a začít žít podle svých pravidel.
Můj příběh začíná v okamžiku, kdy jsem zoufalá a zlomená vyřkla slova, která změnila vše: ‚Pokud mi nepomůžete, všechno prodám a půjdu do domova.‘ Po letech obětování pro své děti jsem se cítila zrazená a zapomenutá. Dnes přemýšlím, jestli jsem tu hranici nestanovila příliš pozdě a co to vlastně znamená být rodičem v dnešní době.
Jmenuji se Klára a žiju v malém bytě na okraji Brna se svým mužem Petrem a synem Matýskem, který má Downův syndrom. Moje matka, paní Věra, si žije v luxusu a nikdy mi nezapomene připomenout, jak moc jsme podle ní selhali. Příběh o bolesti, pýše a touze po pochopení v rodině, která by měla držet při sobě.
Jsem Marie, matka devíti dcer z malé vesnice na Vysočině, a právě čekám své desáté dítě. Celý život mě provází tlak rodiny i okolí, že bych měla konečně porodit syna, ale já se snažím najít vlastní hodnotu a štěstí v tom, kým jsem a jaké děti mám. Můj příběh je o naději, zklamáních a hledání sebe sama v české realitě plné tradic a předsudků.
Jmenuji se Mirela a celý život bojuji s předsudky kvůli svému vzhledu a původu. Nejbolestivější bylo, když mi před vlastním synem řekli, že nejsem jeho matka, ale chůva. Tento příběh je o bolesti, boji za důstojnost a otázkách, kým jsme v očích ostatních.
Jedna jediná věta od mého manžela Petra mi zlomila srdce a otevřela oči. Rozhodla jsem se přestat dělat všechno pro rodinu a sledovat, co se stane. Od té chvíle se náš život obrátil vzhůru nohama a já začala přemýšlet, jestli jsem udělala správně.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodl pomoci bezdomovkyni Aleně a koupil jí teplé jídlo. Místo vděku jsem se však stal terčem kritiky od kolemjdoucích i vlastní rodiny, což mě přimělo pochybovat o smyslu dobrých skutků. Příběh o tom, jak i dobré úmysly mohou být nepochopeny a jak těžké je zůstat laskavý v dnešním světě.
Jmenuji se Magda a před patnácti lety mě opustil manžel kvůli jiné ženě, když naší dceři Lucii byly teprve dva roky. Celý život jsem dřela, abych jí nic nechybělo, ale dnes mě Lucie veřejně obviňuje, že jsem jí zničila život a okradla ji. Nevím, kde jsem udělala chybu, a bolí mě, že mě vlastní dítě vidí jako nepřítele.
