Jmenuji se Ivana a v roce 2021 jsem musela bojovat za to, aby má devítiletá dcera Eliška mohla chodit do školy, i když má dlouhé kudrnaté vlasy. Školy ji odmítaly kvůli nesmyslným pravidlům, která určovala, jak má vypadat správná žákyně. Tento příběh je o mateřské lásce, odvaze postavit se nespravedlnosti a o tom, jak těžké je někdy být jiný v české společnosti.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že svatba mé dcery může rozdělit naši rodinu. Místo radosti a spojení jsme se ocitli v nekonečných sporech s rodiči jejího manžela, kteří nám dávají jasně najevo, že do jejich světa nepatříme. Každý den bojuji s otázkou, kde jsme udělali chybu a jestli je ještě možné najít cestu zpět.
Pracovala jsem jako servírka v malé kavárně v Brně, když mi jednoho deštivého odpoledne do života vstoupil pan Novotný. Jeho nečekaně velkorysý čin mě zasáhl víc, než jsem si kdy dokázala představit, a donutil mě přemýšlet o tom, co je v životě opravdu důležité. Tento příběh je o naději, lidskosti a o tom, jak i malý čin může změnit celý svět jednoho člověka.
Vstoupila jsem do světa online seznamování s nadějí, že najdu někoho výjimečného. Místo toho jsem se ocitla v situaci, která mě donutila přehodnotit vlastní hranice, očekávání i to, co znamená respekt. Tento příběh je o jednom večeru, který mi otevřel oči – a možná otevře i ty vaše.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, jak moc se může změnit rodinný život, když do něj vstoupí nová generace s novými hodnotami. Můj syn Karel si vzal Kláru, která odmítá tradiční rozdělení rolí v domácnosti, a já jsem byla svědkem toho, jak se naše rodina musela naučit přijímat rovnost v kuchyni i mimo ni. Tento příběh je o střetu generací, o předsudcích, které jsme si nesli, a o tom, jak těžké, ale i osvobozující může být změnit své myšlení.
Jmenuji se Alena a nikdy bych nevěřila, že se budu muset učit nová pravidla rodinného soužití od vlastní snachy. Když si můj syn Karel vzal Kláru, začalo se v naší rodině všechno měnit – od rozdělení domácích prací až po to, jak spolu mluvíme o pocitech. Tahle proměna mě donutila přehodnotit celý svůj život a vztahy, které jsem považovala za samozřejmé.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme se spolužáky překročili hranici mezi nevinnou legrací a skutečnou krutostí. Naše žertování vůči panu školníkovi, panu Novotnému, mělo být jen zábavou, ale místo toho jsme způsobili bolest, kterou už nešlo vzít zpět. Tato zkušenost mě naučila, jak křehká je lidská důstojnost a jak těžké je napravit chyby, které jsme způsobili druhým.
Jmenuji se Viktorie a celý život jsem žila v přesvědčení, že můj syn je moje všechno, zatímco dcera mi byla cizí. Moje tvrdost a neschopnost projevit lásku k dceři mě nakonec dohnaly k osamění a hlubokému přehodnocení vlastního života. Dnes se ptám sama sebe, jestli lze napravit chyby, které jsme způsobili těm, které jsme měli nejvíc chránit.
Jsem prostřední dítě, které se snaží postarat o stárnoucí maminku, zatímco se rodina rozpadá pod tíhou nevyřčených křivd a vyčerpání. Každý den bojuji s pocitem viny, strachem a bezmocí, když hledám domov pro ženu, která mi dala všechno. Toto je můj příběh o lásce, ztrátě a těžkém rozhodnutí, které mě změnilo navždy.
Jsem důchodkyně, která se snaží vyjít s penězi a přitom zůstat součástí rodiny. Když jsem k narozeninám své vnučky Andrey dala vlastnoručně pletený svetr, netušila jsem, jakou lavinu emocí a konfliktů tím spustím. Teď přemýšlím, jestli je v dnešní době ještě místo pro upřímnost, nebo jestli už se všechno měří jen penězi.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Janu, aby se ke mně nastěhovala. Můj syn Petr se mi odcizil a já zůstala jen s vnukem a dcerou. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a hledání nového smyslu v rozbité rodině.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jedinou oporou svého nevlastního otce Františka, který žije sám na venkově. Když jsem mu navrhla, aby se přestěhoval do domova pro seniory, rozplakal se a odmítl. Teď stojím na rozcestí mezi jeho důstojností a potřebami své vlastní rodiny.
